Kliknutím na obrázek získáte projev Otce kardinála 

Nyní, když sledujeme události nejenom v souvislosti s připomínkou sedmdesátého výročí (Vítězného) Února a komunistického puče, se nám zcela právem může zdát, jako by se v naší společnosti projevila jakási metastáze této jeho doby. Nebudu rozebírat jednotlivé kroky, zmíním jen, že mě neustále zaráží, nakolik neznáme celé podhoubí komunistického převratu: přítomnost Valeriana Alexandroviče Zorina, který přichází organizovat a zajišťovat zdárný průběh událostí, ale také čtyřicet letadel, která tu přistála spolu s agenty NKVD. Zcela jistě nás může těšit alespoň skutečnost, že tehdejší prezident Klement Gottwald odmítl pomoc sovětské armády s poznámkou, že vše je připraveno.

Možná, že někteří z vás namítnou, že zase hovořím o událostech, které patří do sféry politické historie, ale ona je to také historie církve. A tak nyní sledujeme osud komunistického návrhu na zdanění církevních restitucí, které vůbec neproběhly, protože zákon hovoří o částečném odškodnění a majetkovém vyrovnání mezi státem a církví v návaznosti na rozhodnutí ve Federálním shromáždění. Československo se tak po pádu komunismu po roce 1989 rozhodlo napravit křivdu nejenom vůči církvím, ale i vůči občanům – byť se mnohdy jednalo o křivdy nenapravitelné. Přesto však stále můžeme z úst těch, kteří nesou na těchto křivdách vinu slyšet slova výtky, urážek a ponižování. Můžeme se tak jenom trochu s hořkostí pousmát nad sílou práva v dnešní době. Nenabádám však k rezignaci a zahořklosti. V této zemi je dostatek prostředků, aby právo bylo právem, ale také i možností, abychom mohli říci pravdu do očí všem, kteří se vysmívají svobodě a skutečným lidským právům, nikoliv vymyšleným požadavkům, které odporují zdravému rozumu.

Prožíváme postní dobu s vědomím, že je to doba, kdy hledáme pravý směr a víme, že tou cestou je cesta pravdy, která nás vede k životu. Tak nám to řekl Ježíš Kristus, zakladatel církve, syn izraelské dívky Marie či Miriam, v kterém je naplnění dějin spásy a v kterém se otevírá i naše budoucnost. Mnozí si určitě klademe otázku, zda skutečně jdeme správnou cestou. Chtěl bych sebe i vás ujistit, že pokud jsme kritizováni, posuzováni a vysmíváni těmi, kteří nás považují za třídní a úhlavní třídní nepřátele, pak jdeme po správné cestě. Až nás budou tito lidé chválit a budou nám pochlebovat, pak budeme mít zcela plnohodnotnou jistotu, že jsme sešli z cesty, kterou se vydal kardinál Josef Beran, jeho spoluvězeň Štěpán Trochta a další statisíce našich spoluobčanů – rolníků, živnostníků, skautů, orlů, sokolů, vojáků a řada dalších lidí, kteří si byli vědomi, že nelze sloužit lži, závisti a nenávisti. Všichni měli velikou zkušenost z doby nacistické okupace a také nám mohou říci, co v této zemi znamenal komunismus. O tom hovoří mimo jiné i zákon o zločinech nacismu a komunismu, který ale v dnešní době pravděpodobně ošetřuje státní úřad pro nepotřebné památky.

Přes všechny tyto turbulence ať je naše postní doba a příprava na Velikonoce opravdu autentická. Pokud se vám zdá, že tomu tak není a že je třeba přemýšlet, jak se mít ještě lépe, upozorňuji, že budou platit dávná slova o tom, že lépe už bylo. Lépe nám bude teprve tehdy, když budeme skutečně stát na straně pravdy, svobody, a spravedlnosti. O tom hovoří izraelští proroci: Izaiáš, Jeremiáš, Ámos a další. Nezapomínejme proto v postní době otevírat knihu Písma svatého, především spisy proroků tak, jak to naši předkové činili v době nesvobody, starostí a tísně.

Ne, moje řeč není o umírající jednotě demokracie či církví. Moje řeč je jenom připomenutím, že postní doba je doba vážná, kdy je zapotřebí dívat se pravdě do očí, i když to není vždy příjemné. Nezapomínejme, že postní doba má jasnou vizi a velikonoční koncovku, kdy po zradě Zeleného čtvrtku, smrti a zoufalství Velkého pátku přichází noc, velké Vzkříšení a radostné aleluja. Kéž bychom o dnešních Velikonocích dokázali toto aleluja zpívat nejenom z plna hrdla, ale také z hloubi našeho věřícího srdce.