Morálka společnosti během života ve dvou totalitách velmi utrpěla a národ se dosud ze života v nacistickém a poté komunistickém kulturním marazmu úplně nevzpamatoval. Mnozí občané si zvykají žít v neomarxistickém socialismu, podle něhož vlastenectví je vydáváno za šovinismus, demokratický národní stát za překonanou instituci. Společnost tím ztrácí morální rozměr. 

Nigel Farage, zakladatel a dlouholetý předseda Strany nezávislosti Spojeného království (UKIP), je  velká osobnost britské, evropské a v poslední době i americké politiky. Osobnost, která se zasadila o vystoupení Velké Británie z protektorátu EU. Osobnost, která má v současné době takovou důvěru u Donalda Trumpa, že je spojkou mezi britskou a americkou vládou. Tato osobnost přijela podpořit svého bývalého kolegu v EP, předsedu Svobodných Petra Macha, ve volbách do Poslanecké sněmovny: "Přijel jsem, abych podpořil někoho, kdo udělal velice správný krok, nalezl v sobě sílu dobrovolně se vzdát velkých prebend, obědů, recepcí a vystoupit z Evropského parlamentu, aby se mohl plně věnovat důležitým domácím volbám a mohl své myšlenky prosazovat v domácím parlamentu, protože v tom evropském to nejde. Mach je skvělý člověk, který nesleví ze svého přesvědčení, že národní stát je základním kamenem existece civilizované společnosti. Za dlouhá léta v evropské politice jsem nepotkal nikoho s takovou odvahou a věřím, že je to politik budoucnosti."

Dne 14. září 1937 zemřel zakladatel našeho samostatného státu a jeho první prezident Tomáš Garrigue Masaryk. Je pochopitelné a správné, že u příležitosti 80 let od jeho úmrtí naše média vydávala mnoho vzpomínkových pořadů. Smutné je, že většinou šlo pouze o opakování známých bodů z encyklopedií a proto jeden pořad či článek jako druhý poskytovaly prakticky tytéž glorifikující informace o jeho silné osobnosti, jeho boji s Rakouskem-Uherskem, jeho odvaze a vlastenectví... To vše je samozřejmě správné připomínat, zejména při pohledu na naší politickou scénu handrkující se místo o ideje o maštale pro koně a podobné podružné věci. Je to důležité připomínat zejména mladé generaci, která je již současnými médii a výukou ve školách natolik zmanipulovaná, že si vůbec neuvědomuje důležitost státní samostatnosti a na otázku, zda by jí vadila její naprostá ztráta, s úsměvem odpoví, že je jí to jedno, že se stejně cítí Evropanem. Chybou ale je, že jsem nikde nepostřehla vážné zamyšlení nad tím, že stupňující se arogantní tlaky představitelů Evropské unie na zánik samostatných států a na vznik evropského superstátu jsou v naprostém ale opravdu naprostém rozporu s celoživotním Masarykovým snažením za samostatnost našeho státu.