Baťa, Škoda, ČKD, Tatra, Koh-i-noor, Jawa, Zbrojovka! To byly už tehdy globální značky. Zůstalo nám nádherné architektonické dědictví, hudba a kultura na světové úrovni i technická virtuozita. Ani padesát let potlačování svobody a tvořivosti z nás nevytlouklo živý odkaz lidí, jako je Baťa: kreativitu, pracovitost a neobyčejnou zručnost. A českou houževnatost! Sílu se vždycky znovu pozvednout.
To všechno v nás zůstalo navzdory politickým, ekonomickým a kulturním represím.
Navzdory početným snahám vymýtit a zdecimovat českou inteligenci, dostat český národ na kolena, donutit ho v rámci záchrany života opustit svou vlast. Mnoho lidí prchlo už před válkou. Nacismus nepřežilo přes 300 tisíc lidí. Komunistický puč vyštval desetitisíce lidí. Další stovky lidí režim zavraždil, statisícům zničil život a promarnil jejich nadání. A po okupaci po roce 1968 a během normalizace odešlo postupně dalších aspoň 200 tisíc lidí.
Co ale pokaždé následovalo?
Každá další generace se znovu vzpamatovala a dokázala se prosadit ve všech možných oborech. V průmyslu, ve vědě, medicíně, kultuře, sportu... Často navzdory tankům i papalášům, a díky neuvěřitelné odvaze a odhodlání ukázat, že československý lid i v podmínkách, které mnohdy se světem nesnesly srovnání, je schopen velkých výkonů.
Díky profesorovi Wichterlemu máme kontaktní čočky. Profesor Heyrovský objevil polarografii a dostal Nobelovu cenu. Profesor Vojta vyvinul metodu, která po celém světě pomáhá dětem s obrnou. Egyptologové a etnografové sklízeli světové uznání. Na bruselském Expu v roce 1958 jsme triumfovali.
Věra Čáslavská přivezla sedm zlatých z olympiády a její statečnosti tleskali na všech kontinentech. Martina Navrátilová vyhrála Wimbledon tolikrát, že už neměla kam dávat trofeje. Karel Gott vynikl se svou populární hudbou i v tehdejším západním Německu. Světoznámé filmy Miloše Formana, knihy Milana Kundery, inscenace Alfréda Radoka. To vše a mnoho dalšího, obohatilo světové umění, nebo jen donutilo lidi na celé planetě vstát a ve stoje aplaudovat.
Ale co dál?
Po roce 1990 jsme udělali spoustu chyb. A středoevropské Švýcarsko dnes opravdu nejsme. Po listopadu 1989 od nás odešlo dalších nejméně dvě stě tisíc lidí, protože životní příležitost uviděli jinde. Různé vlády nechaly padnout, vykrást a vytunelovat stovky podniků. Mnoho peněz odteklo do zahraničí a daňových rájů. V poslední době se lidé podle mne nadechli a víc si věří. A mají proč! Máme totiž novou generaci mimořádných osobností!
Znáte určitě plastického chirurga Bohdana Pomahače. Profesor Jiří Bartek, nejcitovanější český vědec, zase zkoumá v Kodani a v Olomouci, jak na rakovinu. V Ostravě pracuje jeden z nejvýkonnějších počítačů v Evropě. Objevy egyptologů kolem Miroslava Bárty už zase mění učebnice. Máme skvělou Českou filharmonii. Ve středu jsem měl tu čest být Londýně na jejich fantastickém koncertu. Máme skvělé tenisty a tenistky. Hokejistu Jaromíra Jágra, fotbalisty Pavla Nedvěda nebo Petra Čecha znají děti po celé zeměkouli. Ale samozřejmě hrdí jsme i na džudistu Lukáše Krpálka, snowboardistky Ester Ledeckou a Evu Samkovou. Víte, že máme i podnikatele v nových technologiích. Třeba Josefa Průšu, který vyrábí nejlepší 3D tiskárny na světě. Mladý hudební skladatel Jaroslav Beck skládá v Hollywoodu hudbu pro nejprodávanější počítačové a mobilní hry. Všichni a mnozí další představují skutečnou světovou extraligu!
Velké české rodinné značky dál žijí, třeba Koh-i-noor nebo výrobce klavírů Petrof. A vyrostly nové, extrémně úspěšné firmy. Nejsou to montovny, ty nás v budoucnu neuživí, ale firmy s vysokou přidanou hodnotou. Avast vymýšlí antivirové programy pro více než 400 milionů lidí po celé zeměkouli. A těch úspěšných je a bude mnohem víc.
Věřím, že ještě více lidí by bylo aktivnějších, kdyby bylo mezi námi více solidarity a vzájemné spolupráce. Z pohledu státu rozhodně pořád máme co dohánět. Mnohé se tu po revoluci zanedbalo. Musíme vybudovat prvotřídní školství, musíme podpořit podnikavost a zjednodušit pravidla. Musíme dobudovat dálniční páteřní síť, rychlovlaky… Musíme investovat do našeho národního a kulturního dědictví. A ne jen kvůli turistům, ale hlavně kvůli sobě, našim dětem a dalším generacím českých lidí. A hlavně musíme přestat s nadáváním, brbláním, závistí a nekonečným prohlubováním příkopů mezi sebou. Vždyť jsme skvělí!
A co přeji naší zemi k jejímu stoletému výročí?
Ptejme se všichni, čím pozitivním můžeme naší zemi a našemu národu přispět. Ptejme se všichni, každý z nás, co můžeme pro Českou republiku udělat dobrého. A víc si věřme. My na to máme! Česká republika je nejkrásnější země na světě. Myslím, že to cítíme všichni. Tak ať to ví celý svět!
Premiér Andrej Babiš vystoupil s výše uvedeným projevem při slavnostní otevření zrekonstruované historické budovy Národního muzea 27. října 2018.
Při té příležitosti poděkoval pan premiér řediteli Národního muzea Lukešovi , které se v den výročí oslav Československa znovu otevřelo: Obrovské díky patří hlavně panu řediteli za jeho neskutečné úsilí a trpělivost. Měl sen a měl vizi, kterou se mu podařilo dotáhnout, a díky němu a jeho týmu teď stojíme v těchto krásných historických prostorách, které si už zítra bude moct prohlédnout každý, kdo přijede do Prahy slavit. A já si myslím, že pan ředitel si příští rok zaslouží státní vyznamenání.
