V popsaných statistikách nebyla zohledněna zcela zásadní skutečnost. Lidé si dříve ve větším objemu vyráběli vlastní alkoholické nápoje. Vzhledem ke spřízňování předpisů však postupně přecházeli ke kupovanému alkoholu. Ten byl stále lépe distribuován a vzhledem k růstu životní úrovně byl rovněž dostupnější. Je tedy možné, že statistický nárůst konzumace alkoholu byl doprovázen výpadky v konzumaci podomácku vyrobeného alkoholu, který ve statistikách nefiguruje.
Po pádu minulého režimu docházelo k růstu spotřeby alkoholu. Rekordu v pití alkoholických nápojů bylo dosaženo v roce 2005, kdy průměrný obyvatel naší země vypil 188,1 litru. To zahrnovalo 7,8 litru čtyřicetiprocentních lihovin, 16,8 litru vína a 163,5 litru piva. Maxima čistého alkoholu jsme do sebe vstřebávali v letech 2007 až 2009, kdy průměrná spotřeba na osobu dosahovala výše 10,4 litru.
I tyto statistické údaje však neodpovídají realitě. Po pádu železné opony se naše země otevřela světu. Do České republiky začalo cestovat obrovské množství turistů a zahraničních dělníků, kteří plnými doušky využívali stále relativně nízkých cen alkoholických nápojů v našich obchodech a restauracích. Takzvaná alkoholová turistika výrazně zkreslovala statistiky a dělala z Čechů větší pijany, než jací ve skutečnosti jsou.
Dosud bylo těžké odhadnout, kolik alkoholu na našem území vypijí Češi a kolik cizinci. Po uzavření hranic a téměř úplném kolapsu cestovního ruchu můžeme udělat první odhady. V březnu letošního roku se podle Unie výrobců a dovozců alkoholu snížil prodej alkoholických nápojů v přepočtu na litry čistého lihu o 24 procent. Za poklesem pravděpodobně nestojí abstinence Čechů v době pandemie, ale výpadky v konzumaci alkoholu u cizinců.
S pozdravem a přáním pěkného dne
Ing. Štěpán Křeček, MBA
Hlavní ekonom
