Naopak mu musí být vděčný za to, že pan Herman selhal nejen profesně, ale především morálně, a to tím, že hlasoval pro návrh rušící potřebu čistého lustračního osvědčení pro členy vlády. Co na tom, že byl kdysi předsedou České biskupské konference a představoval se hlasitě jako odpůrce komunistického režimu. Důležitější pro pana ministra nyní je, že se stal díky nedávnému veletoči nejbližším spojencem pana Andreje Babiše, o němž nikdo nepochybuje, že s StB už díky svému postavení v Podniku zahraničního obchodu spolupracoval, a jako agent Bureš by nemohl bez čistého lustračního osvědčení funkci ministra zastávat.
Pokud jde o činnost Daniela Hermana ve funkci ministra, pak nelze přehlédnout jeho obdiv nejen k EU, ale především k Německu a sudetským Němcům. V tom jediném je konzistentní. Naopak slibovanou alternativu k financování divadel a jiných kulturních institucí nepředložil, nezajímala ho ani krize v Národní knihovně a v celém kulturním rezortu nastala personální bída. Zmiňme jen ty články profesora Knížáka nad zoufalou situací v Národní galerii. co člověk četl či publikoval! Pan ministr nereagoval a dokonce neodpovídal ani na jeho otevřené dopisy, v nichž ho Milan Knížák seznamoval s chybami a plýtváním s penězi ve vedení Galerie. Pouze neustále šmudlal slibovaný zákon o památkové péči, který nakonec rozumně uvažující vládní koaliční poslanci zamítli pro jeho špatnou podobu.
Sečteno a podtrženo, pan ministr Herman pro kulturu ČR udělal velké NIC. A v politice se zachoval jako klasický bezpáteřný člověk, čímž straně lidové rozhodně neudělal žádnou slávu. Podobně jako on měnil své postoje kdysi její předseda Josef Lux. Snaha pana Bělobrádka, aby lidovcům už neříkali občané "hadi na tři" byla chováním pana Hermana velice otřesena. Ale to je věcí lidovců, že něco takového mezi sebou snesou. To už je ale na jiný článek.
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
