Pořadatelé nechtěli seminář pojmout jako vystopupení politologů, kteří by učeně hovořili o tom, co ani mnozí z nich nezažili. A to je dobře, protože toho slyšíme ze všech sdělovacích prostředků až běda. Protože se zdá, že ODS se během let mění, pojali tento závažný pohled na českou pravici a jejího lídra - ODS, generačně. Za generaci otců zakladatelů na něm vystoupili  Václav Klaus a Miroslav Macek, za generaci střední Ivo Strejček a Boris Šťastný a za současnou generaci žák profesora Klause na Vysoké škole ekonomické, lídr středočeského regionu a ekonomický expert ODS Jan Skopeček.

Úvodní referát přednesl zakladatel ODS, státník, kterému vděčí naše generace za to, že jí umožnil alespoň na 5 let ukázat jaké to je žít v opravdovém svobodném kapitalistickém státě.

Bohužel pak jeho úspěšnou pravicovou vládu (růst HDP činil 6,4% a tato doba je považována ekonomickými experty za zlatou dobu naší republiky) smetl podpásový zákeřný Sarajevský atentát. Díky tomuto, pro národ tak tragickému kroku, jsme již nikdy od jeho provedení pány Havlem, Rumlem, Pilipem, Luxem, Skalickým a dalšími pravdoláskovními zastánci socialismu s lidskou tváří nezažili skutečně samostatnou pravicovou vládu. Od té doby náš stát řídily jen samé žabomyší koalice, kterým v pozadí vládli tito a další Havlisté a naše země se postupně jejich zásluhou stala opět socialistickou republikou. Dalo by se říci, že prezident Havel, v něhož vkládalo tolik občanů naivně víru že naši zemi vyvede z padesátiletého komunistického marazmu do svobody, sám sobě tento obraz zničil a Sarajevským atentátem vytyčil třetí cestu k budování socialismu. A bohužel byl úspěšný. Jeho sen byl završen v roce 2013, kdy socialisté ovládli nejen vládu, obě komory Parlamentu, ale i Hrad.

Rok 2013 učinil z naší, na chvilku osvobozené kapitalistické republiky, opět republiku socialistickou. Změny nastaly v tomto roce i v okolním světě. Zatímco v době pádu komunismu vládli světu tři pravicoví v Boha věřící velikáni Ronald Reagan, Margaret Thatcherová a  Karol Józef Wojtyła (Jeho svatost Jan Pavel II), v roce 2013 vystřídaly tuto trojici, kdybych se nebála rouhat, napsala bych přímo božskou, levicové nevěřící nuly Barack Hussein Obama, Angela Merkelová a Jorge Mario Bergoglio SJ (papež František). A pak nevěřte na pověry, že číslo 13 přináší neštěstí. A to není ještě všechno. Z naší politiky zmizela odchodem Václava Klause z prezidentské funkce poslední bašta pravice - Pražský hrad. Zmizel i jeho politický směr ve světě nazývaný klausismem, podobně jako je nazýván směr vlády Margarety Thatcherové thatcherismem. Když si člověk uvědomí kolik premiérů se za čtvrt století vystřídalo jak v Anglii tak u nás a nezůstala po nich ani zmínka…!

Není proto divu že právě tento státník se neustále zamýšlí nad osudem české pravice a nad tím proč strana, kterou založil a pomocí níž u nás nastolil nástup svobodné společnosti, se stává stále více proevropskou a prohavlistickou.  A že neustále dumá o tom co udělat, aby se opět pravice vrátila do čela státu. Jeho úvodní projev jsme uvedli v plném znění v článku PROČ ODS NEPROVÁDÍ NEKOMPROMISNÍ PROTIOFENZIVU PROTI VÍTĚZSTVÍ „VELKÉ PROTIKORUPČNÍ SOCIALISTICKÉ REVOLUCE“? Proto z něj připomínáme pouze několik hlavních myšlenek:

Nejdříve se zamýšlel nad důvody marginalizace ODS. Uznává, že v ní hraje roli i síla nepřetržitého mediálního ataku proti konzervativním pravicovým myšlenkám, kterému podléhá nevyhnutelně společnost. Nevyhnutelně tomu ale nesmí podléhat strana a dovolit narůstat ideové odlišnosti mezi členy. Vedení by to naopak mělo chápat jako čas k restartu směrem k ideovému očištění a k návratu k původním myšlenkám strany, která se definovala zcela nekompromisně jako strana nacházející se napravo od pomyslného ideového středu.

Václav Klaus připomněl dále význam slov, které v roce 1991 dali zakladatelé  do názvu ODS. Slovem občanská chtěli sdělit, že jde o stranu jde o stranu občanskou,postavenou na myšlence občanských svobod a  maximálně svobodného trhu. Tedy o stranu s pravicovým zaměřením, liberálním v ekonomické oblasti a konzervativním v názoru na tradiční hodnoty uspořádání lidských životů. „Ne náhodou jsme hned od počátku mluvili o občanství a občanských právech a ne o lidských právech, protože jsme ve velkém předstihu tušili, jaké nebezpečí je v ideologii, na ně srytě nabalené. Politicky navýsost korektně uchopený humanrightismus se v poslední době přeměnil ve významný nástroj nikoli prosazování, ale potlačování občanských svobod. Věděli jsme, že je nezbytné, aby byl občan ve svých aktivitách státem kontrolován, dirigován a omezován co nejméně. Pro tento pohled na svět jsme chtěli získat spoluobčany z celého spektra naší společnosti. Proto muselo být v názvu naší strany slovo občanská,“ uvedl s důrazem Václav Klaus. To bylo v historii českého, resp. československého státu naprosté novum. Takto čistě a jednoznačně ideově definované politické strany u nás od roku 1918 vytvářela pouze levice. Pravice se omezovala na parciální zájmové skupiny voličů – zemědělce, baráčníky, živnostníky, nebo se přimkla ke katolické církvi a k jejímu ideovému zaměření.

Stejně zásadní pro zakladatele bylo adjektivum  demokratická. Již tehdy obávali, že boj o demokracii bez přívlastků a elitářských výsad bude pokračovat i po pádu komunismu. Jen vládnoucí elity budou vystřídány. Bohužel se opět nemýlili. Demokracie v Evropě již neexistuje. Mediální a intelektuální mainstream Evropy a celého Západu chrlí na nás diktátorsky stálé nebezpečnější rozkazy a preferuje nadvládu nikým nevolených NGO proti stranám, kterým dali občané důvěru ve svobodných volbách. A to v devadesátých letech při zakládání ODS ještě zdaleka nemohli tušit jaký evropský integrační projekt nabere nedemokratický totalitní směr. I když vycítili jeho hrozbu jako první a jako první ho kritizovali. Vzpomínám na první knihu Václava Klause zaměřenou proti EU ještě za doby kdy byl předsedou parlamentu.

Ani slovo strana, nebylo v názvu náhodně. Přáli si parlamentní stranický systém, nikoliv nepolitickou politiku Václava Havla. Nechtěli, aby nám vládla různá amorfní hnutí, jednorázově vytvořená zájmová či nátlaková sdružení či nevládní netransparentní neziskové organizace. Stejně tak  odmítali dát „volnou kartu“ politickým ambicím médií, která jsou také svého druhu „neziskovkami“. Bohužel odpor zastánců tzv. nepolitické politiky ani na okamžik neskončil a dnes naopak nebezpečně posiluje díky mimořádné slabosti a nepřesvědčivosti standardních politických stran. Poslední volby toho byly přesvědčivým důkazem.

V další části referátu připomněl Václav Klaus které zásadní příhody byly podle něho nejdůležitější pro formování směrů našeho vývoje.

 Prvním otevřeným konfliktem normální politické politiky s Havlovým nepolitickým konceptem byl tzv. Sarajevský atentát. I když se v první fázi z politického vrcholu po dobu více než deseti let nenechala ODS  úplně „vystrčit“, tento konflikt s Havlisty prohrála. Udržet se alespoň jako opozice u moci se jí povedlo díky skvělému protitahu proti Hradu - Opoziční smlouvě. Bez ní by se bývala dostala na smetiště dějin již tehdy. Při psaní těchto řádků vzpomínám jak jsme tehdy když spolu s Milošem Zemanem vyhlásil Václav Klaus Opoziční smlouvu, otevřeli láhev Whisky z radosti jak Havla převezli. Dá se uzavřít, že dokud byl Václav Klaus ve výkonné politice, dařilo se i přes neuvěřitelný a zákeřný tlak havlistů a jejich médií udržet ODS v povědomí občanů jako stranu zastupující zájmy české pravice.

Po jeho odchodu na Hrad se do jejího čela postavili neschopní nepolitičtí politici, ktreří se místo za idejmi hnali jen za hlasy voličů, i kdyby je získali třeba od Marťanů jak po tom toužil Jiří Paroubek v ČSSD. Díky nevěnování se ideové náplni strany začaly do ní ale  pronikat čím dál víc myšlenky pravdoláskovní a její politika se změnila pouze v boj o hlasy, o moc a o postavení. Mirek Topolánek nepochopil, že on, na rozdíl od Paroubka, má 23 procent skalních voličů vychovaných Václavem Klausem, kteří jeho názorovou plitkost prokouknou a přestanou chodit k volbám pokud přestane plnit strana svůj program uvedený v Modré šanci a zejména když opustí pro pár hlasů získaných rozkročením svoji vlajkovou loď - rovnou daň. Voliči, které získal planými sliby nejsou stálí a příště je umluvil jiný mluvka z opačné strany.  Skalní voliče ale už zpět nedostane. Nedodržení volebních slibů a odklon od směřování se prostě neodpouští.

Petr Nečas měl ještě šanci v návratu voličů. Musel by se ale za furiantské chování Mirka Topolánka omluvil a snažil se navrátit ke kořenům. Bohužel místo boje za návrat idejí začal svým paranoickým chováním bojovat proti u nás neexistujícím fašistům a vůči všemu kolem sebe, včetně vyhození 13 ministrů, které sám vybral do funkcí. Na vládnutí mu pro samé čistky nezbýval čas. Svým chováním dal podle profesora Klause Petr Nečas průchod nastolení vítězství „Velké protikorupční socialistické revoluce“ (VPSR), nad standardní politikou, která má být založena na myšlenkách a boji za ně. Toto změnit by mělo zůstat podle něj zásadním úkolem dnešní ODS. Bohužel ta se stále chová pouze  jako politicky korektní účastník této VPSR a dokonce se zdá, že se snaží jejím propagátorům zalíbit. Jako by díky koaličním spojením se Zelenými a věčně oportunními lidovci v Topolánkově fázi vlády  a s TOP 09 a VV za vlády Nečase, přebírala názory těchto pastraniček a zapomněla prosazovat svoje. Díky tomu všemu, že začala přebírat, možná neúmyslně, názory těchto pastraniček došlo u jejích členů k posunu názorů vlevo a to je zlé. 

Protiofenziva proti tomu se nedá uskutečnit jen bojem za mizivé růsty výsledků o 1-2 % v průzkumech. Z vnějšku se vše jeví tak, že ODS se snaží dostat do imaginárního politického středu. Zřejmě nikdo z jejích členů si nepřečetl knihu Petra Hájka „Smrt ve středu“. Jinak by věděl, že ve středu čeká každého politická smrt.

 „Postupně přibývá v ODS členů, kteří už nejsou nositeli polistopadové transformace naší společnosti a étosu, který s ní byl spojen. Ti ideová témata necítí tak silně jako kdysi my. Komunismus je už pro většinu z nich více méně jen prázdnou frází. Postupně přibývá utilitarismu v každodennosti a prázdné rétoriky v údajně fundamentalistických tématech. O co slabší byl a je hlas ODS v ekonomicko-politických, sociálních, kulturně-existencionálních tématech, o to silněji se ozývá hlas bojující s dnes už neexistujícím komunismem a s dnešním Ruskem, hlas pasivně a nekriticky vzývající a velebící Ameriku a NATO, hlas prosazující již dávno prosazené církevní restituce, atd. Jsem přesvědčen, že tudy cesta nevede,“ uzavřel svůj projev Václav Klaus.

Miroslav Macek provedl ve svém příspěvku několik názorových řezů dějinami  ODS.

Nejdříve se zamýšlel nad nečekaným úspěchem české pravice, tedy ODS, záhy po jejím vzniku. Podle jeho  názoru byl způsoben především silným ideově jasně zakotveným lídrem. „Lídr se nevolí, lídr buďto je nebo není. A my měli ohromné štěstí, že jsme lídra měli,“ připomněl Macek svoji známou větu, kterou pronesl na ustavujícím skongresu ODS. Ostatní členové tehdy potlačili svoje osobní ambice a animozity a vše nasadili pro společné vítězství. Jinak  nemůže žádná strana politicky uspět. Ani ten nejsilnější lídr nemůže totiž uspět bez týmové práce pro něj a ve prospěch celku. Macek připomněl, že nikdo nikdy nespočítá hodiny, dny a týdny, které tehdy  všichni členové ODS věnovali mravenčí politické práci ve svém okolí, bez toho, že by spoléhali na tehdejší rozkolísaná a přátelsky nenaladěná media. Stranu dělá i jasný, stručný, srozumitelný, nesocialistický, pravicový program pro zodpovědné a podnikavé lidi. Ten ODS měla  a díky mnoha ideovým konferencím ho všichni znali a co víc, byli o něm vnitřně přesvědčeni. Bez znalosti programu a vnitřního přesvědčení o něm by nedokázali přesvědčit nikoho dalšího o své pravdě. Pravicoví voliči po něm ostatně volají dodnes, ideově na něm není potřeba změnit ani slovo.

Dále se Miroslav Macek věnoval otázce proč klesla ODS ke dnu. S postupným, tu pomalejším, tu rychlejším opouštěním lídrovského principu a postupným „rozkročováním se“, s politikařením a různými „kartelovými dohodami“ při stranických primárkách namísto společné politické práce pro celkový úspěch, zákonitě musel přijít postupný, tu rychlejší, tu pomalejší pád ODS ke dnu politického spektra.

 Její chybou rovněž je, že v současné době Macek pozoruje totální „zepražštění“ politického chování ODS. „Každou chvíli zaznamenávám nějaké vyjádření či aktivitu k problému, který trápí tak maximálně omezené pražské kruhy a neziskové organizace, ale rozhodně ne občany Osoblažska, Svitavska, Bruntálska či Ústecka nebo Pardubicka. Asi nejlépe vyjadřuje dnešní situaci bonmot: Poslanecký klub ODS by měl vstoupit do poslaneckého klubu TOP 09 a přestat tak škodit své straně,“ uvedl rozhořčeně Macek

A konečně se zamýšlel nad tím, co by ODS měla dělat nyní, aby se dostala na výsluní. Bylo by to podle něj jednoduché, protože dnešní prostředí je pro razantní pravicovou politiku a politickou stranu velmi výživné, neboť politický protivník, postupně ohrožující všechny, je sice obtížněji popsatelný než jakákoliv opoziční politická strana, ale přitom veskrze viditelný a zřejmý. Jde vesměs o nikým nevolené skupiny a instituce, které namísto práce pro celek, namísto podílu na efektivní správě státu, hájí jen a jedině své úzké skupinové zájmy. A je lhostejno, zda jde o bruselské eurokomisaře, zbytečná ministerstva či jiné úřady, profesní komory, kulturní frontu hochů, kteří spolu mluví na Kavčích Horách či jinde, soukromníky napojené na státní rozpočet a eurodotace, přebujelou byrokracii či stovky a tisíce „neziskovek“. Macek to vše nazývá „consorcionismem“, který čím dál tím větším tempem požírá a ničí vše, co by měla pravice bránit do příslovečných „hrdel a statků“. „A to nemluvím o setrvalém neblahém socialistickém tlaku eurounijní věrchušky. Samozřejmě, že vím, že jde o boj se stohlavou saní, který nelze nikdy zcela vyhrát – je však též zcela nepřípustné proti ní přestat byť na jeden jediný okamžik bojovat,“ zdůraznil Macek.

Kritizoval současnou ODS, že namísto tvrdého politického boje za zvrat těchto poměrů slyší od ní jen že bude dělat totéž co nynější vládci jen v bledě modrém. Že kdyby vládla do vedení toho kterého úřadu by jmenovala jejího schopnějšího člověka, také dotace by přerozdělovala úplně jinak! Taky mnohý paragraf by otočila vzhůru nohama!Namísto toho, aby jako lídr pravice zavelela k radikálnímu odplevelení celého toho přebujelého, zaneřáděného, profízlovaného systému, staví si dnes vzdušné zámky o postupném posílení své politické moci jen proto, aby mohla korektně, překorektně, „mírným pokrokem v mezích zákona“ vylepšovat nevylepšitelné. „Přidáme-li k tomu módní trend vydávat píár za výkon, tedy mluvení o práci za práci, nedivme se situaci dnešní pravice. Uvěřím v obnovení pravicové politiky v Česku, až uvidím první seznam zákonů, vyhlášek a státních institucí ke zrušení či silnému zeštíhlení, návrh totálního seškrtání skupinových výhod, dotací a veřejných prostředků pro „neziskové“ organizace všeho druhu a navrácení ušetřených peněz tam, kam patří: do kapes občanů.  Obávám se ale, že bude muset přijít hodně velký, ale opravdu veliký kolaps, než jako Fénix z popela povstane nový lídr pravice. Nicméně nesmírně rád by  se toho ještě dožil,“ ukončil Miroslav Macek svůj projev, který zveřejňujeme v plném znění v článku VELMI RÁD BYCH SE VIDĚL V SITUACI PŘED 25 LETY V OLOMOUCI, KDY JSEM MOHL ŘÍCT: LÍDRA NAŠTĚSTÍ MÁME, DEJME SE DO TOHO! 

Václav Klaus připomněl zcela mimořádnou roli nestárnoucího Macka v klíčových okamžičcích ODS a při Sarajevském atentátu a poděkoval mu za ni. Byl podle něho jedním z nejpodstatnějších lidí vůbec. Byl významným spoluautorem stručného a jasného programu. Svoboda a prosperita jsou jeho slova. „Připomínám, že když jsme šli na tiskovku z parlamentu za Zemanem vysvětlit právě podepsanou smlouvu mezi našimi stranami, ptal jsem se Macka jak by tu smlouvu nazval, aby měla do televize sexy název. Vyštěkl při přecházení ulice „Opoziční smlouva“. Je to tedy jeho název smlovy, za níž jsem stále peskován. Jsem také rád, že připomněl nutnost mravenčí práce pro starnu. O víkendu jedu pronést zdravici na kongres AfD do Mnichova a dovoluji si jim v ní doporučit mravenčí práci,“uzavřel první část semináře s otci zakladateli prezident Václav Klaus.

Další příspěvky z pohledu střední i nové generace ODS přeneseme v dalším článku.  Těšte se, jsou zajímavé.