Příznačné pro každé idealistu jest to, že esencionální částí jeho duše je i romantický náboj. Takový byl i básník, novinář, dramatik a politik Viktor Dyk. Romantický byl i jeho život, ba i smrt. Dne 14. května 1931 se skončily dny jeho pozemské. Pro obyvatele vnitrozemského státu zahynul smrtí neobvyklou – utonul na srdeční mrtvici v moři v jugoslávském Lopudu. A právě v těchto dnech si 87. výročí jeho smrti připomíná, jako každoročně, Dykova společnost. V článku v Lumíru 13. června 1907 Dyk promlouvá jako ztělesnění bojovného českého nacionalisty Stojí za to jej odcitovat v plném znění:

          "Pasus mého článku pro kalendář pokrokového studentstva, včera korigovaný, bude připadat příliš nacionalistickým. Nacionalismus je neurčité slovo; záleží na obsahu, kterým je naplníme. Zdá se mi, že obsah ten bývá obyčejně malý. Nacionalismus nemůže znamenati kulturní ani politickou reakci; jsme v situaci, kdy musíme jiti dále, nechceme-li zpět. Býti nacionalistou musí značiti vyzbrojiti se vším: vzděláním, silou, charakterem. Býti nacionalistou musí značiti překonávat všechny své vady a nedostatky; dokud budeme je zapírat, není pomoženo. Akcentoval jsem opětně národní hrdost: bude to hrdost člověka, který pokračuje. Bylo by nám třeba mnoho messianismu: ve smyslu víry v národní vyvolení, jehož se musíme státi hodnými. Dosud ho hodnými nejsme; daleko toho. Nacionalismus tak pojatý je přítěž; znamená oběť pohodlí. Nečiním si ilusí o obtížích Úkolu; tím je čestnější. - Národ na výši, přístupný všem kulturám a neztrácející své, průkopník, bojovník, myslitel! Krásný sen. Proč pouze sen? S hlediska svého vidím vadu v neujasněnosti konečných našich cílů. - Rovnoprávnost nemůže býti cílem uvědomělého národa; a požadavek její je dokladem toho, jak málo se počítalo s psychologií mass. Žádání rovnoprávnosti bylo abdikací; demoralisovala nás. Omluvou velikých hříchů může býti prospěch, který snad přinesly; jaký byl prospěch naší abdikace? Pokroková revue – „Lumír“(převzato ze Vzpomínek  a komentářů) 

U hrobu Viktora Dyka

Přes nepřízeň počasí a s deštníkem v ruce se přišel již po 30. poklonit Dr. Tomeš ke hrobu svého vzoru a promluvil k přítomným 25 účastníkům.   Podrobně viz článek  30. zastavení doktora Josefa Tomeše u hrobu Viktora Dyka 

Připomenul dlouhou cestu vedoucí od Spolku ke zřízení pamětní desky a pomníku Viktoru Dykovi k vytvoření dnešní Společnosti Viktora Dyka. V této souvislosti vzpomněl svou letošní 26. návštěvu hřbitova. Omluvil také hereckou legendu Josefa Mixu, který v minulých letech na tomto místě recitoval Dykovy verše. Do původního stavu uvedena náhrodní deska s Dykovou posmrtnou maskou, když původní měděná byla zcizena bezdomovci. Kov vystřídala věrná plastová kopie. Doufejme jen, že dokonalá imitace nebude poberty svádět k nekalé činnosti.

  Viktor Dyk připomínaný a stále živý 

 Patrně nejznámější a nejdojemnější je Dykova báseň „Země mluví“.  Kdo ji uslyší je přímo nabuzen Dykovým pathosem, v němž se snoubí ušlechtilost s bojovností. Tentokrát uvádíme další slavnou Dykovu báseň Soumrak u moře.

Soumrak u moře 

VIKTOR DYK

I.
Nalevo širé zřím moře, 
napravo táhne se dýna. 
Příboj, jenž tříští se o břeh, 
mi cosi připomíná. Po písku omytém vlnou 
reptaje nejdu a klna. 
Zamyšlen tiše si šeptám. 
Říkám si: devátá vlna! 
II.
Vln osm potopí pouze, 
vln osm přeskočí. 
Vln osm vesele bije 
do prsou, do očí. Vln osm nemá té moci, 
vln osm laškuje jen. 
Vln osm nemůže zmoci, 
devátá vezme tě v plen! Devátá vlna smete, 
s čím osm hrálo si, 
devátá vlna nese, 
však živé nenosí, devátá vlna zavře 
mdlá ústa navěky. 
A upíráš své oči 
na moře bezděky. 
III.
Vlna se vzdouvá a týčí 
prvá a druhá a třetí, 
vlna se tříští a láme, 
letí a nedoletí. Tmí se a odkudsi z hlubin 
nějaký osud tě volá. 
Rozběh se dobrodružně 
do moře úzký hrot mola. Tmí se a písčitou dýnou 
vede tě ještě tvá cesta. 
A maně počítáš vlny: 
čtvrtá a pátá a šestá. Ale jdeš odvahy plný 
vstříc kterýmkoli losům. 
A maně počítáš vlny, 
počítáš: sedm. A osm...