O problémech výroby porcelánu u nás jsem se dozvěděl ironií až tehdy, když jsem se rozhodl zajet za ním do Dubí natočit rozhovor, jak se mu podařilo udržet si již po sedmé tak vysoké umístění. Článek naleznete kliknutím na náš časopis Fragmenty na straně 31 z dubna 2006: Vladimír Feix: "Všichni přece nemůžeme vyrábět auta a elektřinu!" Monitorovali jsme totiž tuto soutěž každoročně a kromě jasných obřích podniků Škodovka, České dráhy, Telecom a pod. se malé podniky každoročně střídaly jako na běžícím pásu. Ale pan plukovník Feix stále držel skvělé postavení a to nejen v této soutěži, ale i v soutěži Manažer roku.
V devadesátých letech si podniky jeho typu neustále stěžovaly na to, že se nedá podnikat v důsledku navyšování cen elektřiny, plynu, pitné vody, pohonných hmot, poplatků za odvoz odpadků, dvojího zvýšení minimální mzdy, kurzovní rozdíly, sílící koruna (v roce 2004 za dolar dostali 25,5441Kč, v roce 2005 jen 23,8899 Kč ) a v oblasti eura to bylo ještě horší (v roce 2004 byl průměrný kurz € 31.4807 Kč a v roce 2005 29,7654). Na domácí trh zase přicházel levný porcelán z Číny. Po vstupu do EU se našim výrobcům navíc zvýšily pro turisty ceny českých suvenýrů o pětinu tím, že nedostávali vrácené DPH. Pokles mezi rokem mezi prvním čtvrtletím v roce 2004 a 2005 pro nezájem turistů činil v pražských prodejnách 456128 Kč což bylo 70 %. Panu Feixovi stouply díky tomu všemu náklady o více než 10 milionů korun a musel propustit v Dubí 40 lidí a ve druhém přes 200. Tento odstavec píši proto, že bych byl rád, aby na něj tito tehdy propuštění lidé nevzpomínali špatně, vím, jak ho to mrzelo. V té době ale neměl na výplaty prostě peníze.
Kliknutím na obrázek vlevo si na 31. stránce naší revue Fragmenty můžete přečíst v rozhovoru s panem podnikatelem Feixem podrobnosti o psaném výše.
Mnoho podobných podnikatelů podnikání za výše popsaných podmínek vzdalo. Krédem pana Feixe bylo, že k úspěchu každého z nás vede to, že se nesmí litovat a a už vůbec nesmí kalkulovat s vděkem. Pokud kalkuluje s vděkem, tak se zklame přímo obrovsky. A toto životní krédo ho nakonec přivedlo k tomu, že začal vyrábět cibuláky v 850 nejrůznějších tvarech a provedeních, čím o ně svět získal zájem. A nejen to, výrobu rozšířil i na jiné formy porcelánu s doslova nadčasovým významem. Podnik postavil nejen zpět na nohy, ale stal se opět úspěšným. A co víc, jeho syn Bc. Vladimír Feix, který byl v té době výrobně technickým náměstkem jeho milované porcelánky, nyní tuto porcelánku vede.
S překvapením jsem si uvědomil, že i když píši nekrolog, přestal jsem být najednou při jeho psaní smutný. Uvědomil jsem si, že málokdo z nás má to štěstí vidět úspěšný výsledek svého celoživotního snažení. A co víc, vidět, jak v něm pokračuje jeho syn a možná v něm bude pokračovat některé z jeho vnoučat či pravnoučat mezi nimiž se dožil, pominu-li běžné neduhy stáří, ve zdraví téměř 90 let. A jehož život skončil smrtí, kterou by si každý z nás jednou určitě přál. Napadlo mne, ani nevím jak se to stalo, že Kněžna Zaháňská by řekla při pohledu na jeho pohřební průvod vycházející z kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí "Šťastný to muž". Snad to pomůže při překonání zármutku nad náhlým odchodem tatínka i jeho paní a synům a všem blízkým. Bylo mi ctí, poznat se s takovým člověkem a to nejen při psaní článku, ale i na mnoha dalších setkáních v Teplicích či v Praze.
Dnes v 9 hodin jsem se v duchu spolu s jeho rodinou v kostele modlil za to, aby ho Bůh přijal s otevřenou náručí a tímto článkem projevuji upřímnou soustrast s jeho odchodem a hodně Božího požehnání.
Doc. Ing. Jiří Pancíř, CSc., president Kulturní komise ČR
© Kulturní komise ČR
(
Facebook 
Linkedin
TruthSocial
