OECD potvrdila, co u nás – na rozdíl od premiéra A. Babiše a jeho vlády - dobře víme, a sice, že máme v naší zemi daněmi příliš zatíženou práci. S tím není možné nesouhlasit. Souhlasím tak i s tím, že je potřeba snižovat zejména sociální pojištění, které u nás nadměrně - i v porovnání s nejvyspělejšími zeměmi - zatěžuje zaměstnavatele. OECD také dobře vidí neudržitelnost našeho průběžně financovaného penzijního systému a volá mimo jiné po navázání věku odchodu do důchodu na očekávatelnou délku života. To je věc, kterou vláda ODS v minulosti zavedla, aby to neodpovědná vláda hnutí ANO, ČSSD a lidovců v minulém volebním období zrušila, aniž by sama přišla s něčím, co by náš penzijní problém řešilo. Jednoznačně souhlasím i s potřebou více využívat zkrácené pracovní úvazky a pomoci tak naši ekonomice, která naráží na limit v podobě přehřátého trhu práce a s ním spojeného nedostatku zaměstnanců.
Razantně ale nesouhlasím se zaváděním ekologických daní, k čemu nás OECD opakovaně vyzývá. A nerozumím ani kritice, že máme příliš intenzivní průmyslovou výrobu. To je přeci pro nás obrovská výhoda, toho si važme, to z velké míry stojí za dnešním ekonomickým růstem a růstem životní úrovně. Hlavně nenaleťme na nějaké módní, dobře znějící, ale prázdné termíny typu informační ekonomika, znalostní ekonomika, ekonomika služeb apod. Průmysl patří k naší nejlepší tradici, je našim úkolem ho rozvíjet a nikoliv mu škodit neodpovědným experimentováním s přísnými ekologickými limity a daněmi ve jménu boje proti globálnímu oteplování.
Komentář k aktuálnímu hospodářskému přehledu OECD
