Vykřikl jsem několik nepublikovatelných výrazů a napadlo mě, že o tomto ranním šoku napíšu alespoň krátkou glosu. A tak jsem začal „googlovat“ neboli hledat na serverech výraz, který by vystihl konání „hrdinů“, kteří neohroženě pošpinili pietní místo na Národní třídě a hodili kytice od našich nejvyšších ústavních činitelů do koše. Výraz „korektní“ a publikovatelný.
Už to mám. Je to lůza. Ano, to sedí. Servery vysvětlují význam slova lůza např. takto: pakáž, ksindl, banda, lidská spodina, verbež.
Lepší výraz jsem snad ani nemohl najít.
Poznámka redakce revue Fragmenty:
ČTK sice schutí oznamuje, že kytice všech vrcholných představitelů jacísi neznámí lidé házeli do koše, ale hlavní otázkou, která občany zajímá, kdo je tato lidská spodina, která krade z pomníku věnce a znevažuje státní symboly, neboť prezident státu navíc zvolený v přímé volbě většinou národa je jedním ze státních symbolů. Kdo je ta militantní skupina díky níž poprvé od revoluce v roce 1989 se nejvyšší státní činitelé nemohou důstojně poklonit památce hrdinných mladých lidí bojujících proti zločinnému a zavrženíhodnému komunistickému režimu. Kdo za ní stojí?
Kdo jsou tito lidé, kvůli nimž premiér vlády a místopředseda Poslanecké sněmovny parlamentu se musí plížit nocí aby mohli položit věnce na památník studentů na Národní třídě? Jestli si někdo myslí, že to jsou nějací muslimští teroristé, je na omylu. Jsou to aktivisté skupiny Kaputin, jejímž nejaktivnější členem je, a teď světe div se, právě zvolený senátor a bývalý kandidát na prezidenta republiky Marek Hilšer, kteří se hrdinně přihlásili k tomuto nedůstojnému a zavržení hodnému činu. A to ještě svůj opravdu nedůstojný a odsouzeníhodný čin zdůvodňují, že jako bojovníci za demokracii si myslí, že je nedůstojné, aby premiér a místopředseda parlamentu pokládali věnce k symbolu demokracie památníku 17. listopadu. Prokázali tím svou nedemokratičnost, neboť demokraté by nikdy podobně neklesli. Právě jejich chování je vrcholně nedemokratické. Takto diktátorsky se chovali kdysi komunisté, když se lidé báli položit věnce k hrobu Jana Palacha.
Takto vypadal památník ještě v roce 2011, kam jsme se to od té doby dostali!
Bože kam jsme se to dostali od doby, kdy jsme zvonili klíči za svobodu u Špalíčku v roce 1989. Jaká spodina se to opět dostala do našich vrcholných orgánů, že se musí před národem prezentovat místo svými idejemi takto nízkým chováním, aby si jí někdo vůbec všiml?!
