Myšlenka garance kolektivní bezpečnosti vedla ve XX. století k ustavení dvou organizací (jedna byla nástupkyní druhé), jejichž dějinná stopa je takřka identická a plná fatálních selhání. Společnost národů a Organizace spojených národů tváří tvář válečným hrozbám nedokázaly prosadit mírové řešení konfliktů jako funkční způsob urovnání a snižování eskalace napětí v mezinárodních vztazích. Ačkoliv má OSN k dnešnímu datu aktuálně 193 členských států váha této organizace se reálně blíží nule. K zásadním válečným zásahům posledních desetiletí USA, Francii a NATO chyběl mandát, opodstatnění a usnesení příslušné rezoluce Rady bezpečnosti OSN (jen namátkově v případech Jugoslávie, Iráku, Libye a naposledy také Sýrie). Ukazuje se, že podobně jako Německo a Itálie ve 30. letech XX. století si dnes počínají Spojené státy, které si se Sovětským svazem prohodily role a stávají se novou říší zla a největšími celosvětovými válečnými štváči. Není náhodou, že i nejmocnější muž planety (prezident USA) je dnes ve vleku Pentagonu, vojenských a zbrojařských lobby. Bylo tomu v minulosti a příchod Donalda Trumpa do Bílého domu na tom také mnoho nezměnil. Bohužel!
Další existence OSN na dnešní platformě připomíná dožívajícího dinosaura, který sice dále vegetuje, ale o ničem relevantním nerozhoduje a k řadě věcí není ani přizván. Vybírá pouze tučné poplatky, pořádá konference a summity... Jenže k čemu jsou? Nebylo by lepší, aby se světové velmoci (USA, Rusko a Čína) domluvily mezi sebou a společně zaštítily celosvětový mír? Ostatní státy by mohly v podobě nějaké zmodernizované podobě účinně sekundovat.