Jak se postupem času ukázalo, základní příčinou odchodu papeže Benedikta XVI. nebylo to, že "jeho síly z důvodu pokročilého věku již nestačí na náležité vykonávání náročného úřadu a že koncem února rezignuje ze zdravotních důvodů", jak stálo v oficiálním zdůvodnění Vatikánu. Byl to jeho odmítavý postoj k představitelům neomarxistických modernizačních hnutí v katolické církvi Opus dei či Focolare, kteří postupem času zcela ovládli Druhý Vatikánský koncil (1962-65) a snažili se prosazovat šokující „modernizační“ změny v katolické církvi, které se jim tehdy podařilo na koncilu prosadit do jeho závěrů.
Papež Benedikt XVI. chtěl více přiblížit katolickou církev moderní společnosti a podporoval proto zpočátku záměr papeže Jana XXIII. svolat v roce 1961 Druhý Vatikánský koncil, který by se zamyslel nad tím, jak přizpůsobit katolickou církev modernímu světu. V průběhu koncilu však Jan XXIII. zemřel a jeho nástupce Pavel VI. jednání koncilu dokončil se závěry odpovídajícími atmosféře liberalismu, sexuálních revolucí a pedofilních skandálů "moderních" šedesátých let. Ještě v průběhu koncilu v roce 1964 schválil Pavel VI. stanovy nejnebezpečnějšího a nejvíce se prosazujícího neomarxistického hnutí Focolare, čímž mu zajistil velkou sílu. Kdo by také mohl protestovat proti hnutí s tak krásným názvem, jako Focolare znamenajícím italsky rodinný krb, ohniště? A což teprve jeho druhý název znějící ještě víc působivě a krásně Opera di Maria - Dílo Mariino.
Díky papežovu schválení se Focolare začalo rychle rozšiřovat. Jeho členy jsou mnozí vysoce postavení církevní činitelé. U nás v něm například se zápalem působil Miroslav Vlk a členem hnutí je moravský arcibiskup Jan Graubner. Hned v roce 1965 vyrostlo v italském Loppianu první focolarínské městečko s domy, školami a podniky s 800 obyvateli ze 70 národů a v současné době je podobných městeček dvacet na všech kontinentech. Stala se z něj jakási sekta uvnitř katolické církve.
I přes krásná slova má ve skutečnosti Focolare sloužit prosazování ekumenismu, neboli snaze postavit katolickou církev na stejnou úroveň s jinými církvemi. Pod vlivem focolarínů drastickými zásahy do liturgie a dokonce i Písma svatého vznikly nové překlady Bible pro konzervativní protestanty a západní kalendář v pravoslavných církvích. V Evropě má spojit především katolickou církev s evangelickou. V čele tohoto ničivého procesu stáli na koncilu zejména němečtí biskupové a díky nim v Německu ve focolarínských městečkách již žijí focolaríni společně s luterány!!!
A právě tito němečtí biskupovépředpokládali, že Josef Ratzinger, který byl zpočátku myšlence Jana XXIII. přizpůsobit katolickou církev modernímu světu nakloněn, dovede po zvolení papežem rozložení zastaralé katolické církve do zdárného konce. Po smrti Jana Pavla II. se proto zasadili o jeho zvolení. Neuvědomili si, že vzdělaný teolog Ratzinger si modernizaci katolické církve takto nepředstavoval. Velmi silně vycítil, že se vlivem těchto biskupů na koncilu rozkymácelo vše, na čem dva tisíce let katolictví stálo, a uvědomil si tragické důsledky, které jejich pokoncilní modernistická hnutí v církvi mezi věřícími mohou způsobit, snažil se je proto brzdit.
Negativní postoj Benedikta XVI. proti jejich temnému hnutí Opus dei pokládali focolaríni za zradu a začali ho vláčet médii za nejrůznější nesmyslné skandály. S pohrdavým odporem okatě ignorovali jeho papežská rozhodnutí a naléhání týkající se záchrany alespoň částí liturgie, srdce katolictví. Nakonec byl jejich spiknutím, které z něj učinilo v médiích bezmocného vysmívaného starého naivku, papež Benedikt XVI. přinucen k rezignaci.
V moderní době se již sice nepřibíjejí křesťané na kříž, jejich poprava probíhá pohodlně virtuálně mediální štvanicí stejně jako u mnohých politiků.
Díky mediální nedůstojné štvanici se nakonec stal tento intelektuál a nepochybně Bohu hluboce oddaný papež novodobým mučedníkem, jako mnoho jeho předchůdců v čele se svatým Petrem. A to jen proto, že udělal správný, ale velice riskantní krok - místo toho, aby pracoval v zájmu svých vlivných focolarínských "sponzorů" usilujících o rozklad církve jako mystického těla Ježíšova, obrátil se k nim zády a čelem ke Kristu. Po jeho vynucené abdikaci na jeho místo zvolili biskupové poslušného, evropské politiky neznalého a především hnutí Focolare a Opus Dei až patologicky nakloněného papeže Františka, kterého média řízená idejemi focolariánů vynášejí do nebe. Můžeme jen doufat, že se nesplní třetí proroctví Fatimy, že bude papežem posledním a po něm nastane konec katolické civilizace. Ale to je na jiný článek
Tím se stal závěr koncilu pro katolickou církev zdrcující. I když je veFocolare sdružen pouze zlomek představitelů katolické církve, média jim dávala a dodnes dávají výsadní právo reprezentovat katolickou církev a na nezasvěcené atheisty působí tito lidé jako její výhradní moudří představitelé. U nás to vidíme na případu Tomáše Halíka dnes a denně. Namísto aby se obracela média na preláta českého, Dominika kardinála Duku, na vše se táží Tomáše Halíka, který zastává všechny postoje fokolarínské sekty. Na člověka, který naší katolické církvi ubližuje ze všech občanů nejvíc. Protože v komunisty ateismem zdevastovaném národě občané neznající Bibli ani Korán, nedokáží rozpoznat pravdu od lži. A lidé jako Halík s nimi dokáží manipulovat přesně podle svých nebezpečných představ.
© Kulturní komise ČR
