Bůh nám dává možnost o Popeleční středě po vnitřním pokání začít nový lepší život ^Doporučený

středa, úno 18 2015
Napsal(a) Ivana Haslingerová

Tisk Email

Jeho Eminence kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský, metropolita a primas český snímek: Ivana Haslingerová, Fragmenty

Popeleční středa je prvním dnem postní doby. Tímto dnem vstupují věřící do čtyřiceti denního postního období, které je přípravou na oslavu Velikonoc. Zavedení „popeleční středy“ se datuje někdy do 6. až 7. století, kdy byl začátek postního období přeložen z 6. neděle před Velikonocemi na předcházející středu, aby se z postní doby vyčlenily jednotlivé neděle, které nejsou chápány jako postní den. Popeleční středě se také říkalo středa černá, škaredá, smetná. Letos připadla na 18. 2. 2015 a v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha v Praze na Hradčanech ji připomene mimořádně „velké“ slavnostní zvonění se zvonem Zikmund čtvrt hodinu před začátkem postní mše svaté spojené s udílením popelce. (Přesně v 17:45 začnou zvonit zvony Dominik a Josef, v 17:46 se přidá zvon Jan Křtitel, v 17:48 zvon Václav a v 17:50 začne zvonit největší zvon katedrály Zikmund.) Zvonění končí v 18 hodin před začátkem mše svaté, na níž uděluje kněz věřícím znamení kříže, tzv. popelec. Křížek popelce vyznačí věřícím na čelo v katedrále její Celebrant, Jeho Eminence kardinál Dominik Duka OP, arcibiskup pražský, metropolita a primas český.

Zvyk udělovat věřícím na Popeleční středu na čelo popelem znamení kříže (popelec) jako symbol pokání se traduje u nás od 11. století. Při vykreslení kříže připomíná kněz věřícím: „Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš“ nebo „Obraťte se a věřte evangeliu“ . Přijetí popelce je znamením kajícnosti převzatým z biblické tradice a uchovávaným v církvi až do dnešní doby. Symbolicky se tak naznačuje stav člověka, který vyznává před Bohem svůj mnohdy špatný život, své nepravosti, svůj hřích a vyjadřuje vůli vnitřně se obrátit s nadějí, že mu Bůh odpustí. Popel, symbol smrti a nicotnosti, se získává ze spálených palmových a olivových ratolestí (ev. „kočiček“ – v našich krajích) posvěcených v předešlém roce na Květnou neděli. Popeleční středa je v katolické církvi dnem přísného postu (půst od masa a půst „újmy“ – jen jednou za den úplné nasycení).

Pamatuj, že prach jsi a v prach se obrátíš.

Remember, man, you are dust, and to dust you shall return.

Meménto, homo, quia pulvis es, et in púlverem revertéris.

Výzva k obrácení a pokání

Ježíšova výzva k obrácení a k pokání, která zaznívá na Popeleční středu, nemíří především na vnější skutky, „žíněné roucho a popel“, posty a umrtvování, nýbrž směřuje na obrácení srdce, na vnitřní pokání a obnovu. Bez toho by vnější kající skutky zůstaly neplodné a lživé. Vnitřní obrácení motivuje k tomu, aby se takový postoj projevil i navenek. Jde o radikální rozchod s hříchem, což znamená odvrácení se od zla a naopak nové zaměření celého života k Bohu.

Toto obrácení ovšem není výsledkem jen jakési „duchovní gymnastiky“, ale je především působením samého Boha v životě člověka.Když objevíme velikost Boha a jeho pozitivní vztah k nám, snažíme se odpovídat adekvátním způsobem.

Rozmanité projevy a prostředky vnitřního pokání

Vnitřní pokání křesťana může mít velmi rozmanité projevy, které se vhodně modifikují podle potřeb doby. Tradičními a staletími osvědčenými prostředky pokání jsou: modlitba, odříkání – „půst“ a „almužna“ – tedy dobrodiní činěné ve prospěch těch, kdo jsou na tom hůře než my. Vedle klasických forem se v současné době v řadě zemí rozšiřuje např. „ekologický půst“ – omezení zbytečných jízd autem apod. Vždy ovšem půst vychází z biblické a církevní tradice a je zaměřen na zkvalitnění vztahu k Bohu, k druhým lidem i k sobě samému, a tím může ve svých důsledcích vést i ke zlepšení života a atmosféry v celé společnosti.

Na Přeloučsku chodívaly ráno na Popeleční středu ženy s hrncem, v kterém bylo rozpuštěné mýdlo, a štětičkou natíraly tváře mužů, kteří se dosud neprospali z Masopustu. Kdo z nich nechtěl být na obličeji pomazán, musel se vykoupit nějakým penízem. Tomuto záludnému přepadávání nic netušících mužů se říkalo „praní zástěr“. Peníze, které takto získaly, sloužily k nákupu „rosolky“, kterou potom ženy společně popíjely. Rosolka byl podle dochovaných materiálů jemný a sladký likér oblíbený zejména u žen. K jeho výrobě se používalo ovoce a lesní plody.

Na Ledečsku místy chodíval o Popeleční středě po vsi směšně oblečený člověk a v ruce nosíval rozžehnutou lucernu. Chodil od stavení ke stavení a všem vysvětloval, že hledá ztracený Masopust a prosil domácí, aby mu dovolili Masopust vyhledat a vynést ven. Když dovolení dostal, prohledával za všeobecného smíchu všech přítomných každý kout domácnosti. Po skončení hledání býval obdarován nějakými zbytky právě z Masopustu.

Na Bydžovsku se na Popeleční středu nemělo prát prádlo. V tento den by praní nic nepomohlo a prádlo by zůstalo po celý rok špinavé.

Kdo by se byl býval o Popeleční středě napil svěcené vody, byl by podle lidové víry po celý nadcházející rok ochráněn před komáry. Ze stejného důvodu však pili muži o Popeleční středě i kořalku.

Termín Popeleční středy připadá na 40. den před Velikonocemi; do těchto 40 dnů se nepočítávají neděle, proto v praxi připadá popeleční středa na 46. den před Velikonoční nedělí. Kvůli nepravidelnému výpočtu data Velikonoc se její termín každý rok mění. V následujícím roce připadne na 10. února 2016.

článek byl zpracován za použití materiálů campanarii.cz, Pražští zvoníci svatovítští