Je varující, že parciální zájmy skupin jsou nadřazeny základní povinnosti státu

Závěr roku překvapil nejen církev, ale celé společenství občanů země parlamentními volbami, které ukázaly, jak rozdělená je společnost v ČR a nejen v ní, i v sousedních zemích, a dokonce i za oceánem. To je  podle pana kardinála vážné varování. Důvod, proč tomu tak je, vidí v tom, že skupinové parciální zájmy jsou zcela  nadřazeny společnému zájmu a povinnosti státu, jehož hlavní funkcí je bezpečnost, hájení svobody a lidské důstojnosti obyvatel. Neboli ochrana života a starost o občany.

Pan kardinál se zamýšlel, z čeho vyrůstají tyto varující skutečnosti. Dospěl k závěru, že vyrůstají z jednoho základního postoje, z postoje sobectví. A v tomto sobectví je podle něj těžké hovořit o té nejzákladnější funkci církve ve společnosti, kterou je lidství.

Vánoce pronikají tak silně do lidských duší proto, že právě v ten den se Bůh stal člověkem

Nejen my, kteří se v běžném životě neustále potýkáme s módními neomarxistickými „ismy“,  jsme jimi znepokojeni, ale jak se přiznal pan kardinál, je jimi znepokojen již natolik, že se mu o nich zdá. „Měl jsem této noci zvláštní sen, v němž mne Bůh pověřil úkolem, abych pojednal o multikulturním významu vánoc. Možná si myslíte, že si z Vás dělám legraci, ale já jsem musel v tomto snu Bohu odpovědět, že Vánoce jsou opravdu multikulturním svátkem,“ uvedl k údivu přítomných pan kardinál a pokračoval:

„Zamýšlel jsem se i nad tím jak je to možné, že žádný svátek v roce nedokáže tak hluboce proniknout do lidské  duše a srdce a to v každé společbnosti. A došel jsem k závěru, že je to proto, že právě v tento den se Bůh stal člověkem. Proto přesahují Vánoce všechny kutury a všechny civilizace. A skutečně, když jsem po probuzení třídil vánoční poštu, nalezl jsem tam přání požehnaných vánoc ze všech evropských zemí, dokonce i pozdrav od stromku obsypaného pěticípkami.“

Vánoce jsou prostě svátky rodin a v každé rodině a v každém kolektivu jsou specifické. Koledy, jisté zvyky, štědrovečerní příhody i dárky jsou v každé rodině jen její. A žádná diktatura s tím nic nenadělá. I když dárky nosí různé bytosti - Ježíček, Sant Noel, Santa Klaus, tři králové, či v komunistických zemích dokonce Děda Mráz, děti se na Vánoce prostě těší a nedají si je vzít nikým.

Česká katolická církev slavila v minulém roce úspěchy

Primas český připomněl rovněž, co významného přinesl rok minulý pro českou církev. “Rozloučili jsme se s otcem kardinálem Vlkem, který byl povolán po 50 letech perzekuce a šikany, aby se podílel na obnově církve jako instituce. Papež František požehnal obraz Lidické madony. Při té příležitosti jsme mu mohli vysvětlit náš záměr pořádat celoevropské setkání katolické mládeže u nás. Záměr se mu zřejmě líbil, protože jsme pak byli požádáni apoštolskou stolicí jeho úřadu, abychom uspořádali Světový den katolické mládeže v naší republice. Došlo k týdennímu celoevropskému setkání mladých lidí a jejich vedoucích představitelů katolických církví ze všech zemí v Olomouci. Církví, které poznaly na vlastní kůži, co je diktatura nacismu a komunismu. A my poznali ,jaký je  vztah těchto lidí k tomu, který se narodil a řekl, že pravda a svoboda spolu vnitřně souvisí a vytvářejí člověka člověkem. Sjelo se tam 7000 mladých věřících děvčat a chlapců. Že se akce zdařila, o tom svědčí to, že na závěr byli posíleni, takže se s námi loučilo 12 500 lidí.“

Každý nový rok je nadějí svobody a zodpovědnosti

Pan kardinál zdůraznil, že si váží svatého Silvestra, který byl dostatečně silný duchovně i fyzicky na to, aby se stal  prvním papežem svobodné katolické církve v do té doby pohanské Říši římské. Byl to člověk, který neztratil víru ve svobodu ani v dobách obrovského pronásledování křesťanů v Římě. Jeho zodpovědnost za ostatní křesťany ho přivedla k tomu, že nakonec pokřtil císaře Konstantina a přesvědčil ho o Bohu natolik, že vydal Chartu svobody církve. Svátek svatého Silvestra, který na závěr roku slavíme, nám říká, že každý nový rok je nadějí svobody a zodpovědnosti.

„Kéž by tuto zodpovědnost plně přijali, jako kdysi svatý Silvestr, ti, které jsme si zvolili, a splnili nám vše, co slíbili a i to, o čem říkají, že splnit nemohou. Bez zodpovědnosti nemůže v této zemi být skutečná spokojenost a pravá radost. Amen“, uzavřel působivě svoji promluvu primas české katolické církve.