Vítám iniciativu Českého olympijského výboru (ČOV), který chce prodloužit českou hymnu o její druhou sloku. Rozbitím Československa jsme přišli o bojovnější část v podobě slovenské části, proto by bylo na místě se vrátit k tradici a k hymně připojit i druhou sloku písně Františka Škroupa. Ponechme stranou praktický rozměr problému spočívající v délce hymny (příliš krátká pro sportovní ceremoniály a akce), ale zejména onen výrazový a mobilizační efekt.Teprve druhá sloka hymny dává totiž jasnou odpověď na otázku, kdo jsme a kam směřujeme. Odhoďme stud a hrdě se přihlasme ke své národní velikosti a odkazu našich předků. Buďme Čechy a buďme na to hrdí. Nebojme se i v dnešní ateistické době hlásit k Bohu jako strážci morálních hodnot. V době, kdy se účelově odstraňují odkazy na vše spojené s křesťanstvím, národem a mužnou tradicí. Pojďme se vydat na cestu proti proudu.
Jistě nebude na škodu, když se v této věci rozproudí celonárodní diskuse a k celé věci se vyjádří také kompetentní politici. Ostatně i tato otázka selektuje naše volené představitele na hrdé vlastence a zaprodané slouhy Bruselu. A kam se přidáte vy?
Kde domov můj,
kde domov můj.
V kraji znáš-li Bohu milém,
duše útlé v těle čilém,
mysl jasnou, vznik a zdar,
a tu sílu vzdoru zmar?
To je Čechů slavné plémě,
mezi Čechy domov můj,
mezi Čechy domov můj!