V 3. části Instrumentum Laboris (přípravného pracovního dokumentu pro nadcházející generální shromáždění biskupské synody v Amazonii - pozn. redakce) se například propaguje zrušení celibátu, jako by šlo jen o lokální problém Amazonie. Toto území ale především potřebuje pravdivou misii! Ta je nutně spojena s distancováním se od čarodějnictví a pohanských praktik, které jsou v rozporu s křesťanstvím. V žádném případě není řešením krize v církvi světit domorodé čarodějnice na kněžky či zrušit celibát!
Pan Bergoglio má specifickou metodu: zapřísahá se až na smrt, že on není za zrušení celibátu, ale zároveň vymýšlí technologie, jak nenápadně celibát zrušit. Problematikou zrušení celibátu chce vyvolat rozruch a odvést pozornost od nejpodstatnějšího problému, a tím je pravdivá obnova církve. A to je podlost a zločin!
Podobný manévr s odváděním pozornosti, jaký používá pan Bergoglio, byl aplikován na II. vatikánském koncilu. Hlavním cílem bylo skrytě prosadit ducha apostaze (odpadlictví od víry) skrze neomodernismus a synkretismus (sjednocování názorů) s pohanstvím. Aby se však nezmobilizovala opozice, kněží byli II. vatikánským koncilem vtaženi do tzv. liturgické reformy. Museli obracet oltáře tváří k lidu, odstraňovat svatostánky z centra chrámu, rušit mřížky a kazatelny… To vyvolalo určitý rozruch, kterým byla odvedena pozornost, a mezitím se na všechny teologické fakulty umístily hereze historicko-kritické metody a synkretismus s pohanstvím. Za 50 let tak otrávily už dvě kněžské generace!
Dnes pan Bergoglio stejně tak odvádí pozornost velmi atraktivním tématem – zrušením celibátu. I kdyby tato otázka měla být řešena, tak rozhodně ne panem Bergogliem a rozhodně ne v době, kdy je nejaktuálnější záležitostí úsilí o obnovu církve.
