Unikátní kniha napsaná císařem Karlem IV. "Legenda o svatém Václavu" vychází v novém vydání ^Doporučený

neděle, dub 14 2019
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Tisk Email

Legenda o svatém Václavu psaná králem českým a císařem římským Karlem IV. vydaná s ilustracemi Cyrila Boudy v roce 1971 nakladatelstvím Lyra

Tak jako náš stát v minulém roce slavil významná výročí končící číslem 8, tak pro katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě jsou významná výročí končící číslem 9. V tomto roce oslaví katedrála 12. května 90 let od svého vysvěcení světícím biskupem Janem Nepomukem Sedlákem a na svátek sv. Václava 28. září oslaví 90. výročí svého slavnostního otevření světícím biskupem Antonínem Podlahou při slavné pontifikační mši svaté celebrované arcibiskupem Františkem Kordačem. Při této příležitostí vydává v květnu 2019 Arcibiskupství pražské velmi vzácnou knihu, kterou napsal sám král český a císař římský Karel IV. - „Legendu o svatém Václavu“. Je známo, že císař Karel IV. si osobnosti patrona naší země knížete Václava velmi vážil a nazýval ho „Věčným knížetem“. Dal mu zhotovit nádhernou korunu, která je dodnes součástí korunovačních klenotů uložených v katedrále sv. Víta a stala se jedním z nejvzácnějších symbolů naší státnosti.

Po 2. světové válce jí v roce 1945 jako symbol oslavy vítězství v souvislosti se svatým Václavem umístil národní umělec Maxmilian Theodor Jan Švabinský na hlavu Panny Marie v triforiu nad hlavním oltářem katedrály Sv. Víta, Václava a Vojtěcha jako dík za osvobození naší vlasti od fašismu. Svatováclavská koruna se tak stala pro náš národ symbolem svobody. Až půjdete do katedrály prohlédněte si levé okno triforia zhotovené mistrem Švabinským nad hlavním oltářem, na němž Pannu Marii s korunkou uvidíte:

snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Dlouho si tohoto detailu nikdo nevšiml, teprve když pražský arcibiskup Dominik kardinál Duka chtěl ozdobit korunkou Pannu Marii na památném obrazu Palladia si všiml, že ji má již rovněž na hlavě na okně nad oltářem v katedrále. Proto dal i pro Pannu Marii na Palladium zhotovit zmenšeninu tohoto státního symbolu.

Nové vydání knihy Karla IV. „Legenda o svatém Václavu“ vydává arcibiskupství pražské jako vděk císaři Karlu IV., který katedrálu dostavěl a Věčnému knížeti sv. Václavovi, který na Pražském hradě založil rotundu sv. Víta, do níž před 980 lety byly v roce 1039 uloženy pozůstatky sv. Vojtěcha přenesené do Čech z Hvězdna knížetem Břetislavem I., který je se svým vojskem uloupil.

V tomto roce uplyne 12. září 1090 let od zavraždění sv. Václava ve Staré Boleslavi a pražské arcibiskupství chystá chystá ve svatováclavské kapli u oltáře otevřít na oltáři jeho svatostánek, který chtěl vybudovat již Karel IV. Zatím je vlevo na oltáři vybudováno místo, kam bude umístěna bysta našeho Věčného knížete sv. Václava, na niž čekal 70 let.

snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Ale vraťme se ke knize sepsané císařem Karlem IV., v níž vyjádřil svůj vztah k tomuto světci:

Není v ní pouze shrnut přehled všech do té doby známých legend o něm, jak by si mohl někdo myslet. Císař v ní vysvětluje svůj pohled na svatého Václava především jako na vladaře a jeho předchůdce, tedy nikoliv jen jako na liturgickou bájemi a legendami opředenou postavu. Přál si uvést sv. Václava trvale v paměť Čechů jako vzor přemyslovského vladaře, jako Věčného knížete. Zpracoval jeho život jako vzor funkce knížete vzhledem k jeho státotvornému poslání a samozřejmě víře v Boha.

Kniha je z tohoto důvodu rozdělena do dvou částí - "Nová historie o svatém Václavu, mučedníku, českém vévodovi" a "Legenda o přenesení přesvatého a vynikajícího mučedníka Václava, českého vévody".

V první historické části líčí postavu Václava jako přemyslovského knížete a ve druhé jako světce. A až na konci mu žehná. Tímto spojením vytvořil nejen vzor světce, ale vytvořil postavu ideálního panovníka, po jehož vzoru chtěl vládnout. Dnes bychom řekli, že vytvořil postavu ideálního politika, do jehož osoby promítá sebe sama. Nedotknutelná Václavova autorita měla být ztotožněna s vládou jeho vlastní osoby.

Sv. Václavu dal císař v katedrále postavit překrásnou kapli, v níž postavil zlatý náhrobek dekorovaný drahými kameny, dal zhotovit zlaté obložení jeho lebky a legenda o něm v jeho knize byla zaměřena k dovršení státotvorného kultu. A císař se postaral o jeho rozšíření mezi lid.

Katafalk sv. Václava ve Svatováclavské kapli snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Ve Václavově ideální autoritě založené na posvátné tradici a z ní prýštící moci i několik staletí po jeho smrti viděl Karel IV. svůj vzor. A rovněž chtěl připomenout, co dokázali přemyslovští panovníci pro naši zem. To, že se legendy o tomto světci udržovaly od 10. století do jeho doby, ho utvrzovalo v přesvědčení, že udržení svatováclavského kultu mu pomůže k udržení české státnosti a sebevědomí národa. Že mu prostě pomůže vládnout. Své dva syny pojmenoval po tomto světci v souladu s přemyslovskou tradicí.

Císař si přál uvést sv. Václava trvale v paměť Čechů jako vzor přemyslovského vladaře, jako Věčného knížete.

Legenda byla na přání císaře určena jako čtení v breviářovém officiu, souboru předepsaných modliteb a hymnů, čímž dosáhla velkého rozšíření.

Na příkaz císaře Přibík Pulkava z Radenína, farář z Chudenic, shromáždil všechny klášterní kroniky a sestavil z nich jednotně zpracovanou novou kroniku. Císař sám zhodnotil, co vypustit a co tam dát a samozřejmě do ní bylo začleněno jeho dílo. Karlovo dílo bylo od té doby šířeno jako součást této nové slovanské kroniky zvané Pulkavova. Včlenění Legendy o svatém Václavu do Pulkavovy kroniky a do Pasionálu bylo jasným znamením její politické funkce. Císař tak rozšířil své dílo jako součást státní ideologie, což nemělo v období pozdního středověku srovnatelnou obdobu. Znamenalo to vyvrcholení svatováclavské legendy.

Svatý Václav byl tak císařem Karlem IV. trvale uveden v paměť Čechů jako vzor přemyslovského vladaře, jako jejich Věčný kníže.

Dokladem toho, že se sen císaře Karla IV. splnil a Svatováclavská legenda o patronu naší země žije stále, je to, že se každého 28. dne v měsíci již více než pět let koná ve Svatováclavské kapli u hrobu Věčného knížete Václava od 16:15 hodin Modlitba za národ pod vedením sestry Dominiky Bohušové. Obrázek zachycuje sestru Dominiku při přípravě kaple k modlitbě, která končí zpěvem Svatováclavského chorálu, který si přál Karel IV. přijmout za národní hymnu. Snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Ale výčet významných výročí katedrály není výše uvedenými daty vyčerpán.

Dne 12. listopadu si katedrála připomene 30 let od významné události, kdy v ní papež Jan Pavel II. svatořečil dceru krále Přemysla Otakara II. blahoslavenou Anežku Českou. Dne 16. července uplyne 620 let od smrti jejího stavitele Petra Parléře. A 22. května uplyne 160 let od založení Jednoty pro dostavbu katedrály.

Ale ne všechna výročí si zaslouží oslavu, spíše by měla být připomenuta jako výstraha pro budoucnost, aby se něco podobného již neopakovalo: V tomto roce uplyne 600 let od začátku husitských válek, které barbarsky poničily chrámy a kostely po celé zemi, a 400 let od dob, kdy kalvinisté katedrálu nadobro vydrancovali. Podobně jako nacisté a komunisté věděli aktéři těchto hanebných činů, že víra v Boha a modlitba k němu dává lidem sílu a jejich moc je nezasáhne, protože Bůh je silnější než jakýkoliv bezbožný vládce. Nemohli snést pomyšlení, že k Bohu se může každý věřící vyjádřit svobodně přes všechny jejich snahy zdiskreditovat církev.

O tom, že sami nebyli věřící, svědčí fakt, že jim při jejich ničení chrámů nedošlo, že Boha má každý opravdu věřící ve svém srdci a může s ním tedy hovořit kdekoliv, třeba i ve vězení. Krásně to vyjádřil arcibiskup Duka, že si v komunistickém vězení na Borech sloužil v duchu mši svatou a cítil spojení s Bohem, které mu dodávalo obrovskou sílu a potit svobody.