Člověk uzavřený sám do sebe, který se považuje za střed nejenom zeměkoule, ale i vesmíru, který nemusí vydávat nikomu účet - a proto je Bůh největší překážkou této ideologie – tento člověk nejenom zdevastoval přírodu okolo sebe, ale zdevastoval i lidské nitro, kdy gen sobectví a egoismu považují epigoni zmíněných dvou klasiků za motor celého vývoje lidstva. Známe z filmů zdevastovaná a rozbombardovaná města a krajiny z druhé světové války.Pohleďme nyní, a měli jsme možnost pohlédnout i dříve, jak vypadala krajina, naše krajina, kterou přetvářeli žáci zmíněné ideologie.
Pokud však odtrhnete pojem ekologie od antropologie a chápání člověka, který žije s druhými a pro druhé, který není jakýmsi kolečkem ve stroji robotizace, ale který také není do sebe uzavřené individuum naparující se a překážející druhým, pak není možné hovořit o žádné ekologii, pak se i ekologie zvrhne v ideologii a honbu za ziskem a modlou, kterou nazýváme sobcem. Přečtěte si Exupéryho Malého prince, poví vám to lépe a poetičtěji než já.
Úryvek z Matoušova evangelia mě připomíná všechny revoluce, které volají po spravedlnosti, ale neznají slovo odpuštění, soucit a smilování. Proto ani ekologická revoluce nepřinese svůj užitek, pokud nepřijme slova zpěvu před evangeliem:
„Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja. Amen.“
Homilie Dominika kardinála Duky OP, arcibiskupa pražského a primase českého na Celostátním setkání mládeže v Olomouci 19. 8. 2017
(Homilie - z řeckého homilia, shromáždění, beseda, vyučování - je v běžném církevním provozu jiný výraz pro kázání - pozn. redakce)
