Jsme svědky jedinečného okamžiku, kdy se totiž stane, aby se nejoblíbenějším politikem v zemi stal vůdce skutečné opozice, což se právě podařilo Tomio Okamurovi. Pryč jsou časy, kdy podobným žebříčkům vévodili politici typu Vladimíra Dlouhého, Petry Buzkové a Stanislava Grosse (jdo si na ně vůbec ještě vzpomene?). Šlo o konsensuální, leč ve své podstatě vyprázdněné a falešné typy politiků. Bohužel to s sebou nese také typický český rys, kterým je okopávání kotníků od marginálních politiků z národní scény, kterým se vlastní politické formace nacházejí ve stádiu klinické smrti. Řídí se heslem: když chcípla koza nám, ať pojde také sousedovi a to více vyjí, útočí a nadávají na Tomia Okamuru a jeho SPD. Co prý má zaručeňě v plánu po volbách, pro co hlasoval a nehlasoval, aniž by to doložili jedinou sjetinou z parlamentu, že vede své věrné jako krysař pomýlený dav a jiné bludy. Vytahují postoje a výroky z doby, kdy byl jen úspéšným podnikatelem. Zkrátka nenechají na něm nit suchou a nevidí na něm nic pozitivního.
Co by tito okopávači kotníků řekli na takového "lumpa" Winstona Spencera Churchilla, který během své politické kariéry přešel od konzervativců k liberálům a zpět, prohrál první poválečné volby v roce 1946, jako lord admirality napáchal mnoho škod a dopustil se mnoha omylů a dalších politických "zvěrstev". Prostě být na jeho míste Tomio Okamura, už by byl lynčován, navěky zatracen a vláčen bahnem.
Většina z kritiků přitom vyzývá neustále ke sjednocení všech národních sil a v praktické rovině činí pravý opak na rozdíl od Okamury, který pod svá křídla do letošních parlamentních voleb vzal Moravany a aktivisty hnutí D.O.S.T. Proto bych měl pro všechny kritiky také svou výzvu: rozpusťte své debatní kroužky, odstupte z voleb, ve kterých stejně propadnete, a přidejte se k SPD. V jednotě je síla! Pojďte bojovat pod praporem skutečných změn s jediným a opravdovým lidovým a vlasteneckým hnutím v České republice. A společně zvítězíme!
