Pracovní tábor v Letech nebyl nikdy koncentračním táborem ^Doporučený

čtvrtek, bře 08 2018
Napsal(a) IVANA HASLINGEROVÁ, šéfredaktorka revue FRAGMENTY

Tisk Email

Památník v Letech k uctění památky tamních občanů zavražděných po převozu v koncentráku Osvětimi

Památník v Letech odhalený Václavem Havlem stojí na důstojném místě již 22 let. Přesto se před každými volbami strany nemající co nabídnout vrací ke slibům voličů, že ho vybudují. Nyní se ho Lidovci rozhodli využít v boji proti nové konkurenční straně SPD. Protože už se nemohu na podobné podpásovky dívat, prostudovala jsem si podrobně historii tábora a uvádím ve zkratce hlavní fakta, jak to bylo s Táborem v Letech doopravdy:

Do konce roku 1942 byly Lety pouze pracovním táborem

Vládní nařízení č. 72 o "kárných pracovních táborech pro vězně" bylo vydáno 2. března 1939. Tedy ještě před německým obsazením naší republiky. Na základě tohoto nařízení byl zřízen 15. července 1940 nařízením ministra vnitra protektorátní vlády Josefa Ježka tolik diskutovaný pracovní tábor v Letech u Písku spolu s táborem v Hodoníně u Kunštátu. Stavba tábora v Letech začala 17. července 1940 a 27. července 1940 dal ke zřízení tábora pouze dodatečné svolení říšský protektor Konstantin von Neurath. Zřízení tábora nevzniklo tehdy na rozkaz Němců a nešlo o koncentrační tábor. Personál obou táborů sestával z českých četníků, úředníků a dozorců. Velitelem Letů byl jmenován četník Josef Janovský. Do táborů přicházeli zpočátku převážně vězni z výkonu trestu, kteří pracovali na dopravních stavbách, na polích a v lesích patřících tehdy zejména Karlu Schwarzenbergovi staršímu. Celkem bylo do tábora přivezeno 537 osob, z nichž bylo pouze 45 (tedy 8%) romského původu.

Pokud jde o Romy, tak „Soupis potulných cikánů“ vypracovali již ministři Masarykovy vlády v roce 1928 s cílem zabránit jejich potulce. Němci, kteří chtěli, aby všichni Češi v protektorátu pracovali pro Říši a nechtěli v protektorátu trpět toulavé příživníky a využili tohoto seznamu. Potektorátní ministr vnitra Richard Bienert dostal 24. června 1942 příkaz kontroly tohoto seznamu a poté provést deportaci sepsaných do „táborů pro osoby potulující se a práce se štítící“ v Letech a Hodoníně, kde v červenci 1942 pracovalo už jen pouhých 20 vězňů ze 113 evidovaných a bylo tam pro ně místo. Romové tam začali pracovat zejména v lesích knížete Schwarzenberga a mnozí se domnívali, že je to zachránilo před nuceným pracovním nasazením do Německa, kam byli za války posíláni Češi. Celkem internací v Letech prošlo 1309 a v Hodoníně u Kunštátu více než 1300 osob.

Koncem roku 1942 nastala pro Romy v Německu tragická změna

V prosinci 1942 rozhodla berlínská vláda „postavit Cikány na stejnou úroveň s Židy“. Pro Romy v pracovním táboře v Letech to znamenalo katastrofu: na základě tohoto rozhodnutí Heinrich Himmler nařídil 16. prosince 1942 deportaci Romů z "pracovního tábora" v Letech do "vyhlazovacího koncentračního tábora" Osvětim-Březinka. Prvních 94 dospělých bylo deportováno do Osvětimi již 3. prosince 1942, další deportace zdržela tyfová epidemie v důsledku níž v Letech zemřelo nejméně 326 osob a v Hodoníně 194. Další deportace do koncentračního tábora v Osvětimi-Březinky proběhly proto až v březnu až květnu 1943, kde byla většina deportovaných v noci z 2. na 3. srpna 1944 bestiálně povražděna. Zbylých asi 200 osob bylo z Letů propuštěno či přemístěno do jiných zařízení a 6. srpna 1943 byl pracovní tábor Lety oficiálně uzavřen a nestal se tedy koncentračním táborem ani v průběhu války. Kdyby ho nebylo, Romové by bývali byli pochytáni stejně jako Židé a seznam vypracovaný již za první republiky by to Němcům pouze usnadnil.

Shrnuto a podtrženo: tábor v Letech fungoval po celu dobu jeho působnosti od 15.7. 1940 až do 6.8.1943 jako pracovní tábor - nejdříve pro vězně, později pro potulné Romy. Přímo v táboře neprobíhal žádný holocaust!

Podrobněji o podmínkách v pracovním táboře v Letech píši v článku: JAK TO BYLO S HISTORIÍ TÁBORA V LETECH DOOPRAVDY. Smyslem tohoto článku není zlehčovat pracovní podmínky v táboře, ale zamezit už nechutným osočováním kohokoliv, kdo mu říká pracovní z toho, že je fašista. Lidovci by si ho měli přečíst a nevěří-li mu, ať si pročtou některou z dostupných encyklopedií, z nichž jsem čerpala.

Jan Masaryk vzpomínal, že když se začal se sourozenci přít s otcem o to či ono a neměli pravdu, vstal a dal jim všem přečíst fakta z přinesené encyklopedie, že s nimi bude o tom diskutovat až budou znát přesně fakta. Parlament by měl zakoupit do knihovny pro historicky nevzdělané Bělobrádky, Dientsbiery či Kalouky velikou encyklopédii a před projednáváním jimi navrhovaných nesmyslů o tom kdo je fašista jim ji dát prostudovat. Snad by pak přestalo zneužívání zkreslování historie k jejich podpásovému boji proti úspěšnějším politickým protivníkům, které je nedůstojné politiků 3. tisíciletí.