Po nástupu do funkce Ivan Langer vyčistil během jednoho měsíce vnitro od všech bývalých estébáků (jen na jednoho podle našich dopisovatelů z Austrálie zapomněl, ale hned ho vyloučil, jak se to dozvěděl). Projevil tím velkou odvahu. Opravdu neuvěřitelnou. Vzpomínám jak nám kdysi v rozhovoru na náš dotaz, proč něco takového neudělá, odpověděl ministr vnitra Jan Ruml (parafrázuji), že jsou to nesmírně nebezpeční lidé mající velmi dlouhé prsty. Že on chodí rád venčit večer pejska bez ochranky. Nehledě prý na to, že když je vyhodí dveřmi, vrátí se oknem. Langer věděl určitě, do čeho se pustil, proto tak pospíchal, aby mohl svůj životní sen - očistu vnitra od StBáků - udělat. Přece jen se po vyhazovu hůř tehdy navazovala pracovní smlouva s takovými lidmi. A i kdyby nic víc neudělal, tohle stálo za hlubokou poklonu.
Ale to nebylo zdaleka vše. Langer zpřístupnil během jednoho roku přes milion svazků StB veřejnosti. Byla to tehdy na mnohem méně výkonných počítačích nepředstavitelná práce. Vzpomínám na tiskovou konferenci v obávaném sídle StB ve Střelničné ulici v Praze, na níž mi říkal zástupce Hewlett-Packardu, že panu ministrovi říkal při žádosti, aby jeho firma naskenovala tak rychle milion karet StB, že tolik věcí nedokáže naskenovat žádný tehdejší počítač. Ale Langer že na to pravil, ať celý dvůr ve Střelničné zaplní kamiony s mnoha počítači a musí to prostě do roku oskenovat. A dokázali to. Věděl, proč tak pospíchá. Tito nebezpeční lidé se přes média mstili a šíleli. Podrobně viz například náš tehdejší článek: Langer otevřel historii StB veřejnosti, levice se mstí a šílí.
Další problém byl, kam se budou moci lidé chodit podívat na seznamy těch, kteří jim zničili životy. nebylo to jednoduché, ale Langer nalezl místo pro naskenované svazky StB v Pardubicích.
Další skvělý čin Langera v té době byl, že zrušil Mlynářův nepracující ústav pro informatiku a do jeho budovy nastěhoval Ústav paměti národa v čele s přítelem Pavlem Žáčkem. Na tiskové konferenci v rovněž obávaném sídle StB ve Střelničné ulici mu tento Ústav symbolicky předal v balíčku s velkou mašlí. Snímek Fragmentů je oba zachycuje při předávání.
A opět tím nekončil. Mnoho z nás už bereme za naprostou samozřejmost využívat práci eGovernmentu v informačních centrech Městských úřadů či na poštách. Díky Langerovi se zrodily datové schránky, Czech POINT a základní registry veřejné správy, z nichž veřejná správa žije dodnes. Tuto celorepublikovou digitalizaci všech důležitých úřadů a dokladů udělal rovněž všestranný Ivan Langer za pomoci přítele Zdeňka Zajíčka (na snímku vpravo). Když tehdy oznámili na tiskovce, do čeho se pouštějí, nikdo z nás nevěřil, že tak obrovský projekt bude prakticky proveditelný. Ale to je na samostatný článek.
Pod ministra vnitra Langera spadalo 40 000 policistů v otlučených kancelářích vybavených psacími stroji. Langer zastaralé kanceláře policie přestavěl, vybavil počítači a obsadil policii lidmi s maturitou. Pamatuji, jak se jen do Bankovního institutu Vysoká škola přihlásilo k maturitnímu studiu okamžitě 7500 policistů. Mělo to samozřejmě dva účely - jednak zvýšil prestiž policie, jednak se elegantně zbavil starých komunistických kádrů. Pomalé staré vozy vyměnil za tehdy moderní a rychlé, aby policisté mohli stíhat lumpy jezdící v mercedesech. Rovněž hasičské sbory dostaly nová moderní auta...
Ani to mu nestačilo. Nelíbilo se mu, že po převratu jsou naši občané velmi nevzdělaní v politologii, v mezinárodních vztazích i v otázkách práva, což se odráželo v jejich práci ve veřejné zprávě a v politice. Proto se rozhodl založit Liberálně-konzervativní akademii řízenou politiky ODS s výše uvedenými studijními obory. Pamatuji, že když na ideové konferenci ODS přišel s myšlenkou vzdělávat takto Mladé konzervativce i ostatní zájemce, nikdo to nebral vážně. Ne snad, že by nesouhlasili s tím, že by to bylo potřeba, ale že to prostě je příliš megalomanský projekt. Ale podcenili ho. Langer nejenže akademii založil, ale sehnal jí i skvělou budovu Měšťanské besedy v centru Prahy v Jungmannově ulici a v současné době je z ní prestižní vysoká škola CEVRO institut rozšířená o studium i dalších oborů.
Langer dobře ví, do čeho jde, jak dokážou být občané nevděční a jak se dají zmanipulovat bezvýznamnými závistivými politickými nulami a především bývalými StBáky cvičenými v manipulaci s lidmi, které připravil o lukrativní posty na ministerstvu i v policii. Jako zkušený politik a právník rovněž ví, že jednou vyvržená špína v médiích zůstává v myslích lidí žít a nevytěsní ji z nich žádný soudní rozsudek. Opozice ví, že jednou vsugerovaná lež se stává jejím opakováním pravdou. Přesto ale vedl s MF Dnes více než sedmiletý soudní spor o jejím lživém článku, v němž ho tento list obvinil z propojení s organizovaným zločinem Františka Mrázka, který ho prý nazývá dokonce familiárně Íčkem, přestože s ním nikdy nemluvil.
Jak to bylo doopravdy? V té době byl Langer advokátním koncipientem advokátní kanceláře, která zastupovala ve věci projekt Ivana Kyselého, který patřil podle ní ke slušným podnikatelům. Proto Langer projekt Kyselého podpořil. Kyselý měl společníka Sekyru, o němž nikdo netušil, že má tajné styky s podsvětím v čele z Mrázkem. Podnikatel Sekyra měl samozřejmě radost ze schválení projektu ministerstvem vnitra a pochlubil se v telefonu Mrázkovi, že projekt, o který jak se ukázalo Mrázkovi šlo, Íčko schválil. A tento kousek rozhovoru z odposlechu Mrázka stál na čas kariéru obávaného ministra Langera. To, že podsvětí má pro každého z politiků přezdívky, je známo. Rovněž je jasné, že podsvětí se snaží dostat zejména k ministrům vnitra tak blízko, jak jen možno. Není to ale důkaz toho, že to platí naopak. Výsledkem soudní pře Langera s MF Dnes, která nepodložený ale skvěle vypracovaný článek sloužící k pošpinění nenáviděného ministra zveřejnila, nakonec je, že se vydavatelství MF Dnes muselo Langerovi omluvit. Jenže kdo to už čte po sedmi letech? Langer se musel z politiky po dobu sporu stáhnout.
Vrátil se do rodné Olomouce, kde si rozhodně nežil po hmotné stránce jako advokát s manželkou soudkyní špatně. Věnoval se i psaní básní a vystavoval své věci v galerii, hrál golf, tenis, lyžoval, tančil. Troufám si tvrdit, že nebyl mediální kampaní ze strany nenáviděných StBáků překvapen ani smutný. Ale přesto vím, že když byl odejit z ODS, že chodil sledovat na sněmy, co strana dělá. Vídala jsem ho tam a hovořila s ním. Přál si, aby ODS opět sestavovala vládu, trápilo ho, že není hegemonem politické scény a lídrem pravice jako kdysi. A tak není divu, že po osvobozujícím rozsudku se opět rozhodl do ní vstoupit, aby jí pomohl na výsluní. A protože vždy platilo, že svá přání dokázal úspěšně realizovat, nezbývá než věřit, že se to nestane. Že vstup osobnosti jakou je Ivan Langer probudí k životu ty pravicové voliče, kteří si vážili a dosud váží původní ODS před jejím zničením Topolánky a Nečasy. Že půjdou po letech zase tuto stranu volit a kroužkovat v ní své favority, kterých se začíná postupně již několik rýsovat.
Mám jen jedinou vážnou obavu, aby se s Langrem nechtěl do ODS vrátit i prázdný a falešný Topolánek. Doufejme, že již doktor Langer vyrostl z přílišné důvěřivosti k některým lidem, kteří mu jak sám říkával "bodli dýku do zad". Jedním z nich byl Mirek Topolánek, který zbaběle tlačil na jeho odchod z funkcí v ODS místo toho, aby se za něj postavil v mediální lživé kampani. Langer tehdy, ačkoliv věděl, že s politikou končí, pokračoval v úspěšné volební kampani pro ODS a dostal ji do vlády s více jak 20 procenty. A i když Langer Topolánka velkoryse omlouvá, že si to s lety vyříkali, je skandál, že se mu za tento podraz Topolánek dosud veřejně neomluvil. A nejen jemu, ale celé ODS, kterou přivedl doslova na pokraj propasti.
Voliči ODS byli vždy inteligentní a mají paměť. A vědí, že platí přísloví, kdo jednou zradil, zradí podruhé. Takže jediné, čeho se obávám, aby se spolu s Langrem nechtěl vrátit i Topolánek. To by pak již ODS nikdo v očích bývalých voličů neočistil.
Ale uvidíme co přinese další vývoj. A protože vím, že Doktor Langer má heslo: "Příteli můj, dokud mne nepřátelé haní, neměj o mě strach. Začnou-li mě chválit, přispěchej na pomoc." Tak ho raději již přestanu chválit, aby mu někdo jako prázdný a falešný Topolánek nepřispěchal úlisně na pomoc a jeho comeback nepokazil.
