Málokdo v naší komunistickým atheismem tolik duševně poničené zemi ví, že svatý Lukáš byl lékařem. Málokdo z občanů ví, že o tom podávají zprávu historik Eusebius, sv. Ireneus, sv. Jeroným a sv. Pavel tlumočící Koloským pozdrav „milovaného lékaře“. Kdo si vzpomene, že za první republiky a dokonce ještě po druhé světové válce se čeští katoličtí lékaři sdružovali ve Spolku svatého Lukáše a že řada nemocnic a zdravotních středisek ve světě nese Lukášovo jméno.
Lebka sv. Lukáše je sice od roku 1354, kdy ji získal císař Karel IV. při cestě do Milána součástí Svatovítského pokladu, ale v den výstavy svatovítských klenotů se vedle relikvií sv. Václava a sv. Vojtěcha a ostatních známějších relikvií a klenotů návštěvníkům "ztrácí". Císař Karel IV. navštívil tehdy i baziliku sv. Justiny v Padově, kde byly ostatky evangelisty Lukáše uloženy.
Je skvělým počinem J. Em. Dominika kardinála Duky, že touto a podobnými akcemi vzdělává náš národ udržovaný po půl století v neznalosti historie a nevíře v Boha.
