MOTTO: "Komunistická strana je sveřepý, zapřisáhlý nepřítel socialistických a demokratických stran. Jakmile se s nimi spolčuje, je to počátek jejich zničení. Účelem tohoto překladu je, aby byl výstrahou a naznačil, co se dá očekávat od těch, kteří pracují ve vlastních zemích ve prospěch mezinárodního komunistického spiknutí proti parlamentní demokracii.Ukáže se, že komunistický totalismus a imperialismus se velmi podobají fašismu. I "diktatura proletariátu" je podvod, neboť je diktaturou komunistického sekretariátu." Morrison of Lamberth

Úvodem však o jiném "díle". V roce 1994 při mé návštěvě Kanady a USA jsem dostal od svého přítele exulanta Ladislava Křivánka v Montreálu útlou knížečku Zneužití parlamentu k zničení demokracie. Tuto úvahu napsal Jan Kozák, člen sekretariátu Komunistické strany československé, oddělení Agitprop (Member of the Secretariat of the Communist Party of Czechoslovakia). České vydání v říjnu 1961 spoluvydala a vytiskla tiskárna Universum Press Co. v New Yorku. Je dobře, že soudruh Jan Kozák tuto úvahu zplodil, neboť vlastně odkryl karty své partaje a doložil, co může občan kterékoli země na světě od této strany očekávat. Je to varování. Škoda, že tato úvaha není více rozšířena, zvláště nyní, kdy ji mnozí používají jako příručku pro své cíle. A to nejen v České republice.

Tato příručka vysvětluje, jak uskutečnit převrat, zničit demokracii a nastolit "diktaturu proletariátu." Je důkazem, že je možné použít normální parlamentní demokratický systém k revolučnímu převratu normálního státního aparátu a to i když existuje nekomunistická většina.

V předmluvě Morrisona of Lambertha se mimo jiné říká:

"Komunistická strana je sveřepý, zapřisáhlý nepřítel socialistických a demokratických stran. Jakmile se s nimi spolčuje, je to počátek jejich zničení. Účelem tohoto překladu je, aby byl výstrahou a naznačil, co se dá očekávat od těch, kteří pracují ve vlastních zemích ve prospěch mezinárodního komunistického spiknutí proti parlamentní demokracii. Ukáže se, že komunistický totalismus a imperialismus se velmi podobají fašismu. I "diktatura proletariátu" je podvod, neboť je diktaturou komunistického sekretariátu."

Dočetl jsem kapitoly soudruha Kozáka a vyhrabal jsem z kupy zaprášených písemností úryvky o komunismu, které napsal v červnu 1850 Karel Havlíček Borovský. Jsou stále pravdivé a je jen škoda, že tato úvaha (nazvána je jednoduše - Komunismus) nebyla v minulosti více připomínána. Možná, že by vše bylo jiné.

Ale teď se asi mýlím. Lidé jsou nepoučitelní a dělají stále stejné chyby. Sotva odvane několik let, už se začínají nostalgicky dívat nazpět a odpouštějí sebevětší zločiny. Takže plaťme za svou slabost, za svou hloupost, která ponoří příští generace do bažiny, kterou jsme nedostatečně vysušili.

K.H. Borovský o komunismu

Následující úryvky (kapitola Komunismus - K.H.Borovský str.575-583) jsem si vybral v roce 1969 a nyní v březnu 2000 je dávám tímto na vědomost.

"Komunismus znamená v pravém a úplném smyslu bludné učení, že nikdo nemá míti žádné jmění, nýbrž aby všechno bylo společné, a každý dostával jenom část zaslouženou a potřebnou k jeho výživě.

- Bez všelikých důkazů a výkladů vidí tedy hned na první pohled každý, že takové učení jest nanejvýš bláznovské, a že se mohlo jen vyrojiti z hlav několika p o m a t e n ý ch lidí, kteří by vždy z člověka chtěli učiniti něco buď lepšího nebo horšího, ale vždy něco jiného než je člověk." K.H.B.

V následujících větách se K. Havlíček velmi mýlil, ale promiňte mu to, vždyť byl rok 1850. V té době nemohl tušit, že deset let po skončení komunistické totality v České republice, bude více než dvacet procent populace znovu otevřeně koketovat s komunistickou stranou, jejíž představitelé se veřejně netají se svým programem, který je stejný jako u svého zrodu. Ale nechme slovo K.H.Borovskému:

"Každý ale také vidí hned na první pohled, že takové učení není pranic nebezpečné, protože nenajde nikdy dostatečný počet následovníků, aby do života uvedeno býti mohlo."

Sto let po napsání této úvahy přišla padesátá léta - procesy, politické zločiny té strany, která měla ve znaku učení, "které nebylo pranic nebezpečné," a již třicet let před tím naplno sloužily hrůzné tábory na Sibiři, milióny nepohodlných byly zlikvidovány, rodiny rozvráceny - éra třídního boje, nenávisti, udavačství a strachu. Jsme nepoučitelní?

Ale věnujme se dále moudrým myšlenkám pana Havlíčka, který ač se dožil pouhých třiceti pěti let, je nepřekonaným novinářem a apoštolem pravdy dodnes.

K. H. Borovský se narodil roku 1821. Nemohl vědět, že za sto let po jeho narození bude založena Komunistická strana Československa. Jó, časy se mění. Ale mění se vskutku? Musím přiznat, že trochu ano. Ke zkratce KSČ přibylo "M".

Nuže pokračujme opět slovem pana Havlíčka:

"Každého člověka jmění se musí hájiti, a kdo se cizího jmění dotýká, kdo do cizího jmění sahá, jest K O M U N I S T A !

Jen majitel sám má právo se svým jměním dle své vůle nakládati a každé míchání se do toho odjinud jest komunismus!

Když ale se budeme této zásady držeti, shledáme brzy, že komunisté největší jsou zrovna na té straně, odkud právě v tuto dobu nejvíce proti komunismu kázati a brojiti slyšíme - a zpozorujeme také, že zrovna ti, kteří jiné viní z toho, že mají úmysl komunismus zaváděti, sami n e j m é n ě jmění cizé za svaté drží.

Vláda absolutní béře celé statky některým a dává je jiným podle své libosti, uděluje některým miláčkům svým privileje, to jest jiným slovem, obírá ostatní spoluobčany, není to nejrozsáhlejší a nejškodlivější komunismus?

Jakmile někomu bez jeho dobrovolného svolení aneb proti jeho vůli nějakou část jmění jeho odejmu, dopustil jsem se přestupku proti jmění, jsem komunista.

Víme však, jakým způsobem se v absolutních státech zachází s penězi od národu těžce zaplacenými.

Polovička rozhází se povalovačům národu nic neplatným a rozdá se pochlebníkům mizerným, vynaloží se na uplacování atd. atd.

Pročež pravím: Nebojte se tak příliš těch komunistů, kteří berou na groše, těm se snadněji ubráníte - ale bojte se více komunistů, kteří berou na miliony! "

Červen1850

Karel Havlíček Borovský

Děkuji Vám, pane Havlíčku a nezlobte se, že jsem si dovolil připomenout vaše moudré myšlenky. Dnes je 1. březen 2000. Nemohu Vám do Nebe vzkázat nic jiného než, že Světové elegie pokračují.

S úctou

Josef Fousek

I kyž psal tento článek spisovatel Fousek před 16ti lety, nepozbývá platnosti a dlouho pozbývat bude. (red.)