Musíme nalézt sílu uhájit starý dobrý kapitalismus před návratem února 1948 ^Doporučený

úterý, bře 02 2021
Napsal(a) VÁCLAV KLAUS ml., předseda hnutí TRIKOLÓRA

Tisk Email

Autor článku přednáší o stavu naší mediokracie v Poslanecké sněmovně parlamentu na konferenci pořádané místopředsedou Poslanecké sněmovny Tomio Okamurou. Vlevo naslouchá další přednášející, vysokoškolský profesor Doc. Petr Žantovský, člen naší redakční rady snímek Ivana Haslingerová revue Fragmenty

Připomínka převzetí moci komunisty v roce 1948 přestává dominovat naší politice. Vyrostly mezitím 4 další generace a máme 32 let od pádu komunismu, tedy již skoro stejně dlouho jako tento režim trval. Přesto historii musíme připomínat. Mám obavy, že naladění společnosti dnes připomíná rok 1946 kdy zvítězili komunisté ve volbách. Samotný „únor 48“ byl již jen razítkem na zásadní přeměně společnosti po těchto volbách. Předcházela mu devastace hodnot, úřední likvidace tradičních pravicových stran (Agrárníci, Národní demokracie). Předcházelo mu dominantní socialistické uvažování médií a elit v situaci poválečného rozvratu. Předcházelo mu znárodňování větších podniků. O směřování k nějakému typu socialismu hovořili všechny existující politické síly, včetně presidenta Beneše. Kapitalismus nikdo nehájil nebo jen opatrně a nesměle. Nebyla reálná politická síla, která by ukazovala jiný směr. Strany tehdejší Národní fronty byly prošpikované dílem agenty KSČ, dílem prováděly stejnou politiku samy.

Ne náhodou pokračovaly zástupci lidovců, sociálních demokratů i národních socialistů ve vládě i po únoru (a po celou dobu komunismu). Fierlinger, páter Plojhar a další. Ne náhodou byli občané nuceni volit 40 let jednotnou kandidátku Národní fronty, nikoli kandidátku KSČ. Že převrat řídila a moc ve skutečnosti převzala agresivní a schopná organizovaná síla – komunisté – je jasné. A že leckdo, kdo jim v jejich tažení z pozice užitečného idiota pomáhal, záhy litoval nebo na něj dopadl přímý teror – to víme též. V únoru 1948 nešlo o nahodilý a rychlý převrat, jen o dokončení procesu.

Dnes čelíme rovněž agresivní, ale jiné levici.

Je také internacionální a má oporu velkých mocností (EU), elit a médií. Neútočí tolik na bohatství a výrobní prostředky (i když u pirátských plánů na přeměřování velikosti bytů a kontrolu jejich využívání nejsme zas tak daleko) jako starý bolševik. Útočí na kulturní bázi, na podstatu člověka. Tu na genderové, tu na rasové bázi (58 pohlaví; „vina“ bílých obyvatel).

Budoucí euro obyvatelé v podání prof. Milana Knížáka

Je mezinárodní a propojená více než Kominterna (organizovaná nelegální migrace sloužící k oslabení demokratických mechanismů a dosavadních většin; vláda EU a jiných globálních elit). Chce novou digitální společnost (v tom je nejdále Čína), vyznává ekologické náboženství – neb utopisté i diktátoři dobře vědí, že je třeba ukazovat davu kladné pozitivní cíle. Čistá planeta. Bolševik měl „Světu mír“ – rusky bylo to heslo tuším „MUPI MUP“ (Tenhle vtip je jen pro lidi 50+ ; ti mladší vůbec nechápou, o čem mluvím, protože je to již 32 let pryč.)

Věříme, že je v naší zemi ještě stále dostatek odvážných a skvělých lidí, kteří se pustí do boje s novou levicí

Cíle nové levice jsou tedy dosti podobné s tou starou:

Růst velikosti „dobrého“ státu, který má vše obstarat, řídit a kontrolovat. Uniformita myšlení, likvidace demokracie. Hledání viníků, odpadlíků a pomatených staromilců, kteří již nesmí ovlivňovat nový svět. Snaha o kádrování a cenzurování. Naše média až na drobné výjimky (ty byly v roce 1947 také) již kokrhají podobným stylem – řada názorů se nesmí/nemá veřejně říkat. Většinoví občané se stahují z veřejného života často ze strachu.

Dezinformátor je něco jako kulak před sedmdesáti lety. Lidé hájící kapitalismus a národní demokracii jsou roztříštění, v řadě politických stran je najdeme, ale nikoli v rozhodujících pozicích. Situace je připravená k dramatickému utažení šroubů, média a vystrašení a dezorientovaní voliči rovněž. Lidé cítí, že se něco stane a musí stát.