Všichni protagonisté, i profesionální herci, účinkují bez nároků na honorář. Vstupné na představení je dobrovolné. Více se můžete dovědět na stránkách http://pasije.webgarden.cz/obcanske-sdruzeni-zbraslavske.

Oldřich Vlček: Jak vznikla Pašijová hra na Zbraslavi

První nápady bývají ošidné. Teprve když se nápad promění v naléhavost, začne jít do tuhého.

To se přihodilo také mě, když zhruba před pěti lety přepadla mě myšlenka, že historicky významný prostor zámecké zahrady před kostelem sv. Jakuba Staršího na Zbraslavi je jako stvořený pro pořádání divadelního představení v přírodě ve smyslu starých komediálních tradic lidového divadla.

Jsa vzdělán v oboru dějin českého divadla, věděl jsem dobře, kudy vedla cesta na jedné straně jarmarečního, na straně druhé meditativního divadla náboženského obsahu od dob gotiky a renesance přes baroko k romantismu.

Věděl jsem jedno. Pokud chci lidově pojatý Pašijový příběh inscenovat (a existují k němu dochované texty), musí se tak stát na profesionální úrovni. I oslovil jsem některé kolegy herce s poznámkou, že bohužel nemohu nabídnout žádný honorář, jen zajímavé téma a prostor. Kupodivu je inscenační záměr zaujal a přislíbili účast. To byl základ.

Požádal jsem bratry jezuity o možnost zkoušet ve zkušebně sboru u sv. Ignáce v Ječné ulici a této možnosti se mi od pátera Čunka ochotně dostalo. Napsal jsem osobní dopis majitelkám Zbraslavského zámku, dámám rodiny Bartoňů z Dobenína, s žádostí o povolení pořádat v uvedených datech Pašijovou hru na části jejich pozemku. Dostal jsem svolení.

Požádal jsem radu Městské části Praha-Zbraslav v čele se starostou ing. Alešem Hánělem o podporu a zaštítění akce. Byla mi vřele udělena. Požádal jsem ředitelství ND o zapůjčení kostýmů a rekvizit. Dostalo se mi souhlasu. Se jmenným doporučením jsem se obrátil na agenturu PROMUSIC s.r.o. v Trutnově za účelem profesionálního ozvučení akce. Dostalo se mi přijatelné cenové relace a vřelého ujištění o podpoře.

Oslovil jsem místní farníky a zejména pak činoherní soubor Zbraslavské kulturní společnosti při divadle Jana Kašky, aby mi vypomohli s menšími rolemi a komparsem. Všichni se svorně hlásili. Našel jsem spřízněné duše s obratnýma rukama, které dokázaly vyrobit kříž, který se dal bezpečně vztyčit a zajistit. Nakonec i páter Petr Koutecký, duchovní správce Zbraslavské farnosti (dej mu Pán Bůh nebe), vida to nadšení kolem, překonal vlastní pochybnosti a pořádání her požehnal.

Premiéra se uskutečnila po roce příprav, přesně 17. dubna 2011. A co víc – příští rok za mnou chodili kolegové – dáme letos opět Pašije? Dali jsme. A chodili občané věřící, ale také nevěřící a ptali se: Budete pokračovat? Můžeme přivést naše děti?

Čím to, že původně jednorázově zamýšlená akce, se stala potřebou? Čím to, že všechno prošlo tak hladce, včetně založení Občanského sdružení, které pořádání Pašijové hry právně zastřešuje? Kdo nad námi drží ochrannou ruku? Od koho máme ty dary, tu milost, klepej a bude ti otevřeno, přej a bude ti přáno? Hádejte.