Zaprvé – české školství má úplně jiné problémy než to, že by žáci (či studenti) byli málo politicky uvědomělí.
Zadruhé – učit žáky (a studenty), co si mají myslet, do škol nepatří.
Zatřetí – občanská výchova se ve školách dávno učí – má svoje osnovy, učebnice a tak dále.
Nejděsivější na tom všem je především to, že vůbec nejde o nějaký nápad pana Babiše. Jde o „Dlouhý pochod institucemi“ nové neomarxistické levice, která již spolehlivě ovládá významná média, univerzity, státní úřady a ministerstva.
Myšlenku původně stvořil tehdejší ministr pro lidská práva Jiří Dienstbier. Poté, co klíčová ministerstva obsadili zástupci nové levice – Marksová, Valachová, Sobotka a spol. –, dostal projekt zelenou a četli jsme si v novinách o Domu demokracie a lidských práv. Jako vždy – početné pachatele dobra je potřeba krmit – rozpočet šel do desítek miliónů korun a cíl byl vytvořit „Koncepci občanského vzdělávání“, která by se povinně implementovala do škol a jejich vzdělávacích programů a nahradila by klasickou „občanku“.
K tomu granty pro neziskovky, plány na nový „nezávislý úřad“… Klasika.
Voliči sice ocenili práci některých výše jmenovaných tak, že se nejstarší česká politická strana fungující ve třech stoletích málem nedostala do Sněmovny. Ale žádný vliv na jejich jurodivé nápady to nemá. Desítky úředníků, aktivistů, vysokoškolských „badatelů“ a příjemců grantů v tichosti pokračují v načaté práci.
Centrum občanského vzdělávání na Fakultě humanitních studií UK je nezávislé vědecko-pedagogické pracoviště s úzkými vazbami na metodický portál „Výchova k občanství“, s podporou (v čase intenzita kolísá) ministerstva školství a jím řízených organizací. Něco dělá přímo Národní ústav pro vzdělávání. Má to podporu řady médií a zejména konkrétních novinářů, odborníků i „odborníků“.
A cíl se pomocí této složité sítě pomalu přibližuje. Když nějaký ministr (žádný to moc nedělá) omezí jednu instituci či její zasahování do věci správy státu ve věcech vzdělávání – systém běží dál jinudy. Plynule reaguje i na protitlaky veřejnosti. Třeba už nepoužívají slovo „multikulturní“ (lidi to nesnášejí) a používají „interkulturalita“.
Mrkněte se na stránku toho portálu. Je fakt uvědomělý. „Soužití s uprchlíky. Pilujeme argumenty“. „Snaha vnímat život očima většiny bude v důležitých otázkách v budoucnu v České republice čím dál méně únosná.“ Politický extremismus pro naše děti. Povinný – toť jejich plán.
V mezidobí, v Babišově vládě bez důvěry, se role politického zastřešovatele celé věci chopil ministr Pelikán a Koncepce je dokončena. Sám mezitím také politicky skončil, ale celé dílo nese teď do vlády sám Babiš. Je jasné, co tam bude. Bude tam tříletá práce všech zmíněných aktivistů, pochybuji, že by ideu a všechny materiály během necelého měsíce premiér z gruntu předělal.
Bude tam snaha vymývat dětem ve školách mozky, což už beztoho mnozí dělají, ale ne všude stejně intenzivně. Budou učit děti rozeznat „Fake news“, namísto toho, aby je učili o svobodě slova a toleranci jiných názorů. Koneckonců tenhle komentář by určitě neprošel – podle těch krasoduchů žongluje s daty, je nenávistný, dělá z komára velblouda – vždyť zatím nikdo nikoho k ničemu přímo nenutí (jako v počátcích inkluze, že jo…). No a já mám zase problém s koncepcemi, které jsou v rozporu s Ústavou České republiky a tradicemi naší země (a taky s rozhodnutím parlamentního výboru (VEZ) z 28. března 2018). Co je větší fake – ponechávám na názoru čtenářů.
Děti jsou bystré, jistě třeba při správném metodickém vedení učitelů poznají, že lidé s účesem „Koňský ohon“ (ve skutečnosti je pan Jakl autentická rocková mánička od mládí až do dnešní šedesátky), zvlášť pokud podporují politiku Donalda Trumpa, šíří v médiích Fake news.
Kdežto brýlatý „soudruh“ v tesilovém obleku, který mu místo argumentů v televizi nadává a vyzývá státní televizi, aby lidi opačných názorů nezvala, je nositelem pokrokových hodnot a jeho zdravé názory by se měly zaknihovat právě do Koncepce občanského vzdělávání. (Bezpochyby tam jsou.)
Abych jenom nepsal. Dokončil jsem písemnou interpelaci na ministra školství a podávám pozměňovací návrh ke školskému zákonu, kde v hlavních cílech vzdělávání pro české děti hodlám vypustit „politické“ formulace (např. osvojování si myšlenek, že „evropská integrace je vzorem pro národní a nadnárodní integraci“).
Aktivní politika do škol nepatří. A ještě více tam nepatří hrnout dětem do hlav jednoznačné „pravdy“ v tématech, kde si polovina národa myslí přesný opak než druhá polovina.
Disclaimer: Děkuji poslanci Bendovi, který mne začátkem roku na výše zmíněné procesy upozornil, a mohl jsem tak pomocí několika dobrých duší monitorovat hlavní aktivity.
A děkuji paní novinářce Zlámalové z Echa za konzultaci a její investigativní práci.
To je koneckonců další symptomatická věc – lidé opačných názorů to dělají z přesvědčení a na koleně, nejsou nijak zasíťovaní. Ti nedostanou desítky miliónů dotací a grantů, aby třeba metodicky vzdělávali školy, ať vyženou aktivisty od své brány klackem a radši učí děti matiku.
:-(...
Twitter (X) 
Facebook 
Linkedin
iDNES 
