Přímé přenosy bohoslužeb od 6. do 12. listopadu 2017

 

Který ministr financí nejvíc zadlužil ČR? - 50 největších kauz loupežníků

30. 03. 2017 12:38:07

Bezkonkurenčně nejvíce, 667 miliardami Kč!, zadlužil zemi (za vlád Topolánka a Nečase) Miroslav Kalousek, zatímco Ivan Kočárník oddlužil (za vlády Václava Klause) komunismem zdevastovanou republiku 100 miliardami Kč.

Dále je zajímavé, že Bohuslav Sobotka pod taktovkou Vladimíra Špidly byl hned po Kalouskovi druhý nejhorší ministr financí, zatímco jako premiér se výběrem ministra financí osvědčil a zem poprvé od vlády Václava Klause začala dluh státu snižovat. Zatím o 68 miliard.Níže uvedený obrázek hovoří natolik jasně, že jsem nechtěla ani nic dodávat.

Z toho je patrné, že tandem skvělých ekonomů jakými byli Klaus a Kočárník je obrovská výhra.Ale i když premiér nerozumí makroekonomice, pokud vybere schopného ekonoma a dá mu prostor pro práci, pak je rovněž možné uřídit ekonomiku státu bez dluhů a dokonce napravit chyby předchozích premiérů, kteří vsadili z nepochopitelných důvodů na v makroekonomice naprosto neorientovaného chemika Kalouska. Je to o to smutnější, že tímto svým počínáním velice ublížili pravicové politice u nás a lidé přestali důvěřovat straně, z níž pocházeli. Když už je samotné ekonomika státu nebavila, proč nevybrali z řad ODS schopné ekonomy a nenechali je volně pracovat. Vím, že je jich tam dost, jen jim dát příležitost. Jenže tomu už málokdo uvěří zejména proto, že se za bezprecedentní chování svých dvou členův čele státu, díky němuž se stát zadlužil celkově o996 miliard -dodnes ODS veřejně neomluvila. O tom jak se oba tito premiéři chovali k jejímu zakladateli, bez něhož by se do politiky vůbec nedostali, nemluvě. Popsali jsme o tom mnoho stran papíru.

Ale to je na jiný článek, zde se raději začtěte do níže popsaných kauz a informací, které stojí opravdu nejen za přečtení a za zamyšlení:

 

50 největších kauz loupežníků v ČR

ARBITRÁŽ S CME -Američané investovali do rozjezdu TV Nova. Po odchodu generálního ředitele Vladimíra Železného však ČR musela za neochránění investice zaplatit CME 10,7 miliard Kč. Škoda: 10,7 miliard Trest: Žádný

ARMÁDNÍ ZAKÁZKY- Kolem nákupu armádní techniky včetně obrněných transportérů Pandur, Grippenů či špatných padáků panuje mnoho pochybností a problémů. Škoda: mezinárodní ostuda a mnoho miliard Trest: žádný

BEZDRÁTOVÁ PRAHA- Projekt „Bezdrátové Prahy“, který nikdy nefungoval, vznikl za primátorství Pavla Béma Škoda: 390 milionů Trest: žádný

EURODOTACE- V případě rozdělování eurodotací na severozápadě Čech konstatoval audit, že 90% těchto prostředků bylo vyplaceno neoprávněně. Škoda: Až miliardy Trest: Zatím žádný

GROSSOVY AKCIE- Expremiér Stanislav Gross zbohatl na akciích energetické firmy, které od kamaráda koupil za 21 milionů a prodal za 110 milionů. Firma poté zkrachovala. Škoda: 89 milionů Trest: Žádný

ARBITRÁŽ S DIAG HUMAN- Diag Human se od roku 1996 soudí s ČR o náhradu ztrát, na základě poškození dobré pověsti. Firmě podle arbitráže náleží 8,33 miliardy, ČR se odvolala. Škoda: odhad 8,33 miliardy Trest: Žádný

HARVARDSKÉ FONDY V kuponové privatizaci Viktor Kožený sliboval jistotu desetinásobku vložených peněz. Tisíce lidí však nedostali vůbec nic. Škoda: 16 miliard Trest: Žádný

H- SYSTÉM- Petr Smetka připravil při stavbě domů 1095 lidí o 980 milionů. Škoda: necelá miliarda Trest: Smetka odsouzen na 12 let

HUŠÁKOVA SAZKA- Vysočanská hala, stála z původních 2,75 mil.- 9 miliard, a její šéf A. Hušák pobíral několikamiliónový plat, což byl jeden z faktorů, který zapříčinil krach haly. Škoda: nejméně 7 miliard Trest: žádný

CHEMAPOL Tato firma se 40 tisíci zaměstnanci pod vedením Václava Junka zkrachovala. Škoda: až 17 miliard Trest: žádný

CHVALOVSKÉHO PODVODNÉ MASO- Někdejší šéf českého fotbalu vylákal z banky 1,5 miliardy, údajně na vývoz masa. S těmito penězi však platil staré dluhy. Škoda: 1,5 miliardy Trest: Chvalovský dostal 10 let

IPB- Vinou nekrytých úvěrů a krachu banky přišel stát a tedy daňový poplatník i o „rodinné stříbro“ v podobě plzeňského Prazdroje. Škoda: nejméně 200 miliard Trest: minimální

IT SLUŽBY- Ministerstva proplácejí IT firmám miliardy korun za software, správu sítí a licence. Tyto služby jsou buď předražené, nebo nefungují (viz registr vozidel). Škoda: Miliardy Trest: žádný

IZIP- Do neúspěšného projektu elektronických zdravotních knížek investoval stát téměř dvě miliardy korun. Škoda: nejméně 470 milionů Trest: Žádný

KAMENCOVÉ JEZERO Areál (30 ha) kolem jezera u Chomutova pronajala radnice zastupiteli za ODS na 50 let. Nájem: 250 tisíc. Na tomto pozemku jsou přitom stavby včetně hotelu za 80 milionů. Škoda: Desítky milionů Trest: Žádný

ROMAN JANOUŠEK – Odposlechy prokázaly jeho vazby na bývalého primátora P. Béma a magistrátní úředníky, prostřednictvím kterých ovlivňoval činnost magistrátu a dalších institucí. Škoda: Nevyčíslitelná Trest: Žádný

KARLOVARSKÁ LOSOVAČKA Podle rozsudku NSS losování mohlo navodit dohady o tom, že nešlo o losování, ale o hledání předem určeného lístku, který se nedařilo najít. Škoda: mezinárodní ostuda Trest: 500 tis. Kč pro KV magistrá

KEY INVESTMENT Některé Pražské městské části a města investovaly peníze občanů do podezřelých obligací ještě podezřelejší firmy spojené s politiky. Škoda: stamiliony Trest: žádný

KNIŽNÍ VELKOOBCHOD Někdejší lídr ODS Miroslav Macek se podílel na získání Knižního velkoobchodu za 39 milionů, ale účetní hodnota byla 60 milionů. Škoda: 21 milionů Trest: žádný

KOCOURKOVY MILIONY Exministr průmyslu a obchodu Martin Kocourek (ODS) podle svých slov »odklonil« před rozvodem 16 milionů na účet své matky. Získal je podivným obchodem s akciemi. Škoda: 16 milionů Trest: žádný

KONKURSNÍ MAFIE Bývalý soudce Berka a spol. na základě zfalšovaných dokumentů poslal do konkursu 10 firem. Škoda: Mnoho miliard Trest: Vzhledem ke škodě malý

ALKOHOLOVÁ TRAGÉDIE Teprve až mrtví a osleplí lidé přiměli politiky, aby se začali zabývat obří problematikou pančovaného alkoholu. Škoda: Nevyčíslitelná Trest: Zatím žádný

LÁZNĚ KYSELKA Zkáza unikátních staveb začala za minulého režimu a pokračovala při chaotické privatizaci na začátku 90. let. Nikdo za nic nemůže a ČR zřejmě přijde o další kulturní památku. Škoda: Nedozírná Trest: Žádný

LIBERECKÝ ŠAMPIONÁT Kauza, která po sobě zanechala dluhy ve výši cca 100 mil. korun. Škoda: Přes 100 milionů Trest: Žádný

MAJETEK SSM Velký majetek SSM (Socialistického svazu mládeže) se rozdrobil za zlomek ceny mezi neprůhledné firmy. Škoda: dvě miliardy Trest: žádný

MOSTECKÁ UHELNÁ Kriminalisté zahájili trestní stíhání manažerů, kteří jsou spojení s kauzou privatizace Mostecké uhelné společnosti. V případu jde o miliardy, zabývá se jím i švýcarská justice. Škoda: Miliardy Trest: Žádný

OPEN CARD Projekt karty Pražana vyšel na miliardu korun, ačkoliv původně měl stát 90 milionů korun. Škoda: 910 milionů Trest: Žádný

PENZION PALAS Zřejmě jen díky „správným“ rozhodnutím si mohl dovolit vystavět luxusní sídlo v Ludvíkově na Bruntálsku někdejší ministr zemědělství Jaroslav Palas. Škoda: nejméně 20 milionů Trest: žádný

PLZEŇSKÁ PRÁVA Politici a významné osobnosti studovali na vysoké škole v Plzni, kde bylo možné za dva roky získat doktorát. Škoda: Mezinárodní ostuda Trest: Žádný

POLDI KLADNO Továrník Vladimír Stehlík dovedl ocelářský gigant ke krachu. Škoda: nejméně 200 miliónů Trest: minimální

PRIVATIZACE ČESKÉHO TELECOMU Při privatizaci této gigantického společnosti se podle vyšetřovatelů rozdělovali úplatky ve výši 300 miliónů korun. Škoda: Stamilióny i mezinárodní ostuda Trest: Žádný

POZEMNKY POD AREÁLEM SPARTA Pozemky pod stadionem prodala skalní příznivkyně klubu novým majitelům za směšných 750 Kč/m2. Majetky patřily původně Pozemkovému fondu. Škoda: 178 milionů Trest: Úřednice to bude splácet 495 let

DAVID RATH A SPOL. Ze středních Čech se přes státní zakázky podle odposlechů a kriminalistů odlévaly značné finanční prostředky Davidu Rathovi a jeho „klanu“. Škoda: Desítky milionů korun Trest: zatím žádný

RUMOVÁ AFÉRA Za masivní fingovaný vývoz rumu v roce 1992 byl obžalován i jeden soudce, svědci mluvili o účasti lidí z ministerstva vnitra. Škoda: 60 milionů Trest: jeden podmínečný trest

SKLOEXPORT Rodina herečky Reginy Rázlové byla u zániku světově proslulého sklářského impéria Škoda: až půl miliardy Trest: žádný

SOUDKOVA ŠKODOVKA Lubomír Soudek chtěl z Plzeňské Škodovky udělat světového strojírenského giganta. Škoda: Miliardy Trest: Žádný

SRBŮV ČESKÝ DŮM Nevýhodný pronájem domu v Moskvě, za nějž byl odpovědný tehdejší generální sekretář ministerstva zahraničí Karel Srba, stát připravil o 26 milionů. Škoda: 26 milionů Trest: Srba osvobozen

STÁTNÍ MATURITY Předražené, zbytečné, plné chyb. K přijetí na VŠ nestačí a z malicherných důvodů propadají i premianti. Škoda: nejméně 100 milionů Trest:žádný

TUNEL BLANKA Předražená obří stavba z éry primátora Pavla Béma měla pomoci provozu v Praze už letos, ale bude mít dva roky zpoždění. Škoda: 10 miliard Trest: žádný

DOPRAVNÍ PODNIK PRAHA Kvůli předraženým smlouvám na výrobu jízdenek odtékaly z pražského DP měsíčně desítky milionů korun. Škoda: desítky milionů Trest: zatím žádný

UNIPETROL „Pět na stole v českých...“ - v kauze privatizace ropného giganta čelili čeští a polští politici podezření, že si vzájemně rozdělili více než miliardový úplatek. Škoda: Miliardy Trest: Minimální

ÚŘEDNICE DOUBOVÁ Bývalá exšéfka karlovarského stavebního úřadu si změnou územního plánu proměnila svoje bezcenné pozemky v lukrativní stavební parcely. Škoda: 25 miliónů Trest: Žádný

ZVLNĚNÁ dálnice D47 Dálnice u Ostravy se vlní, podle silničářů má špatné mosty a další vady. Navíc podle některých expertů byla výstavba mnohonásobně předražena. Škoda: stovky milionů Trest: žádný

PROMOPRO Předražená zakázka ozvučení českého předsednictví EU, kterou realizovala firma ProMoPro, stála 525 milionů. Firma tak stát měla připravit o 388 milionů. Škoda: 388 milionů Trest: zatím stíháno 11 lidí

PODPORA SOLÁRNÍKU Na dotované výkupní ceně el.energie získávají majitelé solárních elektráren 36 mld. ročně. Podpora el.energie získaná z obnovitelných zdrojů navíc zdražuje cenu proudu. Škoda: 36 mld.ročně Trest: žádný

POŽÁR VINOHRADSKÉHO PIVOVARU V r.2000 na území památkové rezervace, kde stála tato unikátní stavba, vznikl developerský projekt. Zapálením památky ušetřil neznámý pachatel investorovi spoustu peněz. Škoda: Nedozírná Trest: Žádný

SETUZA Vinou nevýhodné a tajné smlouvy, kterou posvětil exministr zemědělství Palas, ovládli potravinářský gigant s miliardovým obratem podnikatelé Pitr a Mrázek. Škoda: Miliardy Trest: Tomáš Pitr je již 2 roky ve vazbě

SPOR S NOMUROU Nomura investovala v IPB, která v roce 2000 zbankrotovala, a stát ji poté prodal ČSOB za jednu korunu. Spory skončily smírem, ČR Nomuře vyplatila 3,6 miliardy. Škoda: 3,6 miliardy Trest: Žádný

PŘEDRAŽENÝ JUSTIČNÍ AREÁL Původně stál justiční palác v Brně 805 milionů, nakonec to ale bylo 1,87 miliardy. Krajský soud za to dostal pokutu 1,9 miliardy, 3/4 mu byly odpuštěny. Škoda: 1 miliarda Trest: žádný

VIAMONT Firma Viamont bývalého ministra dopravy A.Řebíčka získala státní zakázky za 3,5 miliardy. Sám prý firmu před nástupem do funkce prodal a za akcie dostal 750 milionů. Škoda: stovky miliónů Trest: žádný

Zdroj: SANEP (Středisko analýz a empirických průzkumů)

Autor: Ivana Haslingerová| čtvrtek 30.3.2017 12:38 | karma článku: 28.30 | přečteno: 2822x

 

 

 

Zdroj: https://haslingerova.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=596082

Rodinní příslušníci přijatých uprchlíků se valí do Německa

18. 10. 2017 8:43:57

Německo se raketovým způsobem mění. Podle Ženevské úmluvy o uprchlících a zákonů o slučování rodin, do Německa přichází 300 000 rodinných příslušníků uprchlíků.

Četl jsem článek v našich velkých tištěných novinách, že se do Německa valí nová, tentokrát zcela legální vlna migrantů. To je přesně to, před čím jsem ve svých všech prohlášeních varoval.

Původní gesto dobré vůle, které některé státy vůči nelegálním uprchlíkům učinily tím, že jim otevřely hranice, se mění v noční můru pro sociální systémy příslušných zemí.

Podle všech všelijakých úmluv a zákonů, které počítaly s přijímáním jednotlivců a nejsou aplikovatelné na masovost ilegální migrace, musí jednotlivé státy přijímat celou škálu rodinných příslušníků těch, kteří se v uprchlické vlně do těchto států dostali. Rodinní příslušníci těchto uprchlíků, to je celá škála manželek, dětí, sourozenců, nebo rodičů, prarodičů atd. Natalita v zemích, odkud se přivalila migrantská vlna je obrovská.

Navíc, ani ti, většinou muži, kteří v migrantské vlně přišli nepracují a jsou závislí na sociálních systémech nyní hostitelských zemí. Když si jejich počet znásobíte celou škálou rodinných příslušníků (a u mužů muslimského vyznání i několika manželek a jejich četným potomstvem), tak vám vyjde, že ani ten nejbohatší sociální systém nemůže takovou masu uživit.

Proto Rozumní mají ve svém názvu a tudíž i programu kategorické stop migraci, protože podle českých zákonů existuje u nás svoboda vyznání a nesmí se rozlišovat lidé podle jejich víry.

Pokud bychom podlehli diktátu EU a nechali se donutit přijmout migranty, které západní a severní země přijaly bez rozmyslu a s otevřenou náručí, pak nám to zničí naše sociální systémy včetně důchodového. A už tak malé důchody ve srovnání s těmi v Německu a dalších podobných zemí, by se ještě snížily.

Tato situace přináší ještě jeden problém. Jelikož v Německu začíná narůstat populace vyznávající islám, tak německý ministr vnitra uvažuje o tom, že Německo zavede muslimské svátky. To „gemütlich“ – přívětivé Bavorsko se svými podalpskými jezery se nám před očima mění v středně východní arabskou zemi.

Nechceme, aby se naše krásná a stále ještě bezpečná zem Čechy, Morava a Slezsko změnila. Chceme jíst vepřové, pít víno, pivo, pálit slivovici, naše dívky a ženy se chtějí odívat tak, aby vynikla jejich krása. Proto v žádném případě nesmíme podlehnout tlaku EU a hlavně sousedního Německa, abychom povinně přebírali na svá bedra jejich problém, který si zavinili sami svým „Wir schaffen das“ – „my to dokážeme“ a otevřenou náručí mammá Merkel.

 

Autor je předseda ROZUMNÝCH – stop migraci a diktátu EU – peníze našim občanům , důchodcům, dětem, zdravotně postiženým...

Autor: Petr Hannig | středa 18.10.2017 8:43 | karma článku: 48.44 | přečteno: 15217x

 

Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=629143

Rodinní příslušníci přijatých uprchlíků se valí do Německa

18. 10. 2017 8:43:57

Německo se raketovým způsobem mění. Podle Ženevské úmluvy o uprchlících a zákonů o slučování rodin, do Německa přichází 300 000 rodinných příslušníků uprchlíků.

Četl jsem článek v našich velkých tištěných novinách, že se do Německa valí nová, tentokrát zcela legální vlna migrantů. To je přesně to, před čím jsem ve svých všech prohlášeních varoval.

Původní gesto dobré vůle, které některé státy vůči nelegálním uprchlíkům učinily tím, že jim otevřely hranice, se mění v noční můru pro sociální systémy příslušných zemí.

Podle všech všelijakých úmluv a zákonů, které počítaly s přijímáním jednotlivců a nejsou aplikovatelné na masovost ilegální migrace, musí jednotlivé státy přijímat celou škálu rodinných příslušníků těch, kteří se v uprchlické vlně do těchto států dostali. Rodinní příslušníci těchto uprchlíků, to je celá škála manželek, dětí, sourozenců, nebo rodičů, prarodičů atd. Natalita v zemích, odkud se přivalila migrantská vlna je obrovská.

Navíc, ani ti, většinou muži, kteří v migrantské vlně přišli nepracují a jsou závislí na sociálních systémech nyní hostitelských zemí. Když si jejich počet znásobíte celou škálou rodinných příslušníků (a u mužů muslimského vyznání i několika manželek a jejich četným potomstvem), tak vám vyjde, že ani ten nejbohatší sociální systém nemůže takovou masu uživit.

Proto Rozumní mají ve svém názvu a tudíž i programu kategorické stop migraci, protože podle českých zákonů existuje u nás svoboda vyznání a nesmí se rozlišovat lidé podle jejich víry.

Pokud bychom podlehli diktátu EU a nechali se donutit přijmout migranty, které západní a severní země přijaly bez rozmyslu a s otevřenou náručí, pak nám to zničí naše sociální systémy včetně důchodového. A už tak malé důchody ve srovnání s těmi v Německu a dalších podobných zemí, by se ještě snížily.

Tato situace přináší ještě jeden problém. Jelikož v Německu začíná narůstat populace vyznávající islám, tak německý ministr vnitra uvažuje o tom, že Německo zavede muslimské svátky. To „gemütlich“ – přívětivé Bavorsko se svými podalpskými jezery se nám před očima mění v středně východní arabskou zemi.

Nechceme, aby se naše krásná a stále ještě bezpečná zem Čechy, Morava a Slezsko změnila. Chceme jíst vepřové, pít víno, pivo, pálit slivovici, naše dívky a ženy se chtějí odívat tak, aby vynikla jejich krása. Proto v žádném případě nesmíme podlehnout tlaku EU a hlavně sousedního Německa, abychom povinně přebírali na svá bedra jejich problém, který si zavinili sami svým „Wir schaffen das“ – „my to dokážeme“ a otevřenou náručí mammá Merkel.

 

Autor je předseda ROZUMNÝCH – stop migraci a diktátu EU – peníze našim občanům , důchodcům, dětem, zdravotně postiženým...

Autor: Petr Hannig | středa 18.10.2017 8:43 | karma článku: 48.44 | přečteno: 15217x

 

Zdroj: https://hannig.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=629143

Pavel Tigrid, narozený jako Pavel Schönfeld (27. října 1917 Praha^[2] – 31. srpna 2003 Héricy, Seine-et-Marne, Francie), byl významný český spisovatel, publicista a politik, jeden z nejvýznačnějších představitelů českého protikomunistického exilu. Svůj pseudonym „Tigrid“ odvodil od řeky Tigridu, jako vzpomínku na hodiny zeměpisu a dějepisu na základní škole v Semilech.

Profesní dráha[editovat | editovat zdroj]

Pavel Tigrid emigroval poprvé v roce 1939, přes Německo a Francii do Anglie. Za druhé světové války působil v Londýně. Podílel se na exilovém vysílání v rádiu BBC^[3] a úzce spolupracoval s předsedou exilové vlády Msgre. Janem Šrámkem, pod jehož vlivem konvertoval ke katolické víře.^[zdroj?]

Bezprostředně po konci války se válce v červnu 1945 z Londýna vrátil na vyžádání komunistického ministra informací Kopeckého, který ho chtěl umístit do vysílání Československého rozhlasu, z čehož následně sešlo a Pavel Tigrid se dále neživil slovem, ale textem.^[zdroj?] Po návratu do ČSR se také poznal se Ivanou Myškovou, jejíž babičkou byla Terezie Brzková, známá filmová herečka. S Myškovou se v roce 1947 oženil, a pokračoval ve spolupráci s Československou stranou lidovou. Byl šéfredaktorem časopisu Obzory, který byl známý svými kritickými, ostře protikomunistickými postoji a v němž se jako jeden z prvních ostře postavil proti krutému zacházení s Němci.^[zdroj?] Díky možnosti zřídit pro lidovce druhé periodikum, založil časopis Vývoj.

20. února 1948 odjel na pozvání britského atašé do britské zóny v Berlíně, kde podle pomlouvačných zpráv mělo být nehumánně zacházeno s lidmi. Tigrid vycestoval na diplomatický pas, který neodevzdal na ministerstvu, za což byl na něj vydán zatykač, který dorazil na hranice hodinu po tom, kdy je v autě přejel. O únorovém převratu se dozvěděl v Mnichově, kde ani nemohl podat novináři žádané prohlášení k vývoji v ČSR, jelikož jeho žena byla komunisty na tři měsíce uvězněna v pankrácké věznici. Po propuštění se ji podařilo přes Šumavu převést přes hranice. Po odchodu do mnichovské emigrace byl v roce 1951 pověřen vedením rozhlasu Svobodná Evropa (SE).^[zdroj?] Rozhlas měl vysílat pro všechny komunistické země, avšak Československé vysílání bylo první, jakožto zkušební. Roku 1952 odešel s manželkou do USA, kde se živil jako číšník, stejně jako za války v Londýně. V roce 1956 v reakci na maďarské události začal vydávat čtvrtletník Svědectví,^[4] s jehož redakcí, ženou i dětmi přesídlil roku 1960 do Paříže. V Paříži se stýkal s člověkem z prostředí KSČ^[kdo?], který do Paříže vyvážel důležité interní informace.^[zdroj?] V Paříži se také poprvé setkává s Václavem Havlem. Až do konce svého života byl spolupracovníkem SE, odkud ostře vystupoval proti totalitní zvůli komunistického režimu s typickým vtipem a sarkasmem. Dlouhodobě také spolupracoval i se Zdeňkem Mastníkem v Londýně (vedoucím sekce českého vysílání BBC) a jeho knihkupectvím. Podílel se spolu s ním také na tajném Marshallově plánu,^[zdroj?] který probíhal v režimu nejpřísnějšího utajení. Představiteli KSČ byl považován za nejnebezpečnějšího představitele exilového protikomunistického odboje.^[zdroj?]

Ve vysílání Svobodné Evropy se věnoval různým publicistickým žánrům, projevům, komentářům k dobovému tisku a k dobovým událostem (například k procesu s Rudolfem Slánským a k procesu s Miladou Horákovou)^[5]

Po Sametové revoluci působil v ČR jako spolupracovník prezidenta Václava Havla, na jehož pozvání se vrátil do Československa 28. prosince,^[4] a od roku 1992^[4] jako ministr kultury první Klausovy vlády, jmenovaný za KDU-ČSL.

V roce 2003 se rozhodl pro dobrovolný odchod ze života a přestal brát životně důležité léky.^[6]

V pátek 27. října 2017 by slavil své sté narozeniny BY SLAVIL uplynulo sto let od narození Pavla Tigrida. Petr Pithart píše, v čem mu Tigrid nejvíce imponoval a proč se k němu na počátku 70. let upnul jako ke svému inspirátorovi.

Jedna z největších exilových protikomunistických osobností, novinář a spisovatel, ale také pozdější ministr kultury Pavel Tigrid se narodil 27. října 1917. Zemřel 4. července 2003 ve Francii.

Z

Jawa v pohotovosti
Tigrid jako realista z toho vyšel nejlépe. On jako kdyby měl pořád na dvoře nastartovanou tu motorku Jawa, na které frnknul Němcům v březnu 1939 do Anglie. V únorových dnech 1948 opět těsně vyklouzl. Těsně před vypuknutím politické krize odjel na služební cestu do britské zóny Německa.

Na konci jeho života jsem o něm mohl říci, že jako by snad nikdy ani úplně neodjel: ze všech exulantů se právě on nejméně mýlil v odhadu zdejších nálad, sil a slabostí. S mnohými z nás se dokázal skamarádit na dálku, jako kdybychom spolu chodili na pivo.

 Paříže, úplně první moje cesta z letiště vedla do redakce Svědectví v Rue Croix-des-Petits-Champs. Předtím dlouho sídlila v Rue du Pont-de-Lodi – a ta jména zněla pro mnohé z nás posvátně a tajemně jako slova z legendy; slova těch nedosažitelných adres jsme měli mnozí vtisknuta do paměti a v duchu jsme si tam s Pavlem povídali (drbali), co nového doma. 

Myslím si, že to bylo už v jeho habitu živého pomenšího chlapíka, chytrého židovského hoška, kterého to táhlo k divadlu, zprvu trošinku posunutému doleva, ale to bylo před válkou, to se to tančilo doleva. Také v jeho „trochu nedbale velmi elegantním ustrojení“ (můj pojem), v jeho laskavé povaze, posmutnělém, utěšujícím vedoucímu úsměvu, v jeho uvážlivé, rozmyslné dikci, v jeho působivě nasazeném hlase (vždyť byl za války spíkr českého vysílání BBC) – ale především v jeho úsměvu.

Ten mu zůstával skoro pořád. Chápavý, lehce, neurážlivě ironický, vědoucí, shovívavý. Myslím, že hlavně tím úsměvem, za kterým byl nezdrtitelný optimismus, si lidi získával. Ale nemohl tohle všechno mít už odmala. Usazoval se mu na tváři jako harcovníku dvojího exilu, jako mnohonásobnému číšníkovi na obou stranách Atlantiku, jako tomu, kdo musí mluvit se všemi, kdo zkoušel dělat všechno možné pro tuto zemi a lidi, které opustil, protože – protože tuto zemi miloval.

Okouzlující agent

A pak: Pavel Tigrid byl múzický člověk, hrálo to v něm a s ním. K lidovcům měl blízko již od 40. let, ale do žádné strany nevstoupil. Za lidovce byl potom v Klausově vládě ministrem kultury. Byl, ano, okouzlující. Ale prý měl něco se CIA, něco s penězina to Svědectví! Možná. Proč ne? Tedy okouzlující agent. A šarmér v tom nejlepším smyslu slova.

A byl i trochu dobrodruh. Pavel Tigrid měl být na pokyn ministra vnitra Noska zatčen již 23. února 1948, hledali ho, tedy ještě než Beneš „ústavně“ vyřešil krizi s demisionujícími ministry. (Neústavně! Demisionujících totiž nebylo jen dvanáct, jak se pořád traduje, ale na poslední chvíli 14: prezident byl povinen vládu odvolat a vypsat nové volby…) Nenašli ho.

Komunisté už tehdy věděli, že Tigrid je nejlepší, nejchytřejší, nejodvážnější ze všech jejich odpůrců nejen toho puče, ale celé jejich ideologie, která byla od konce války pozvolna nastolována. Patřil mezi první exulanty, nepřátele. A ještě v roce 1967 dostane za odhalená spojení se zdejšími autory (tedy podvracení republiky) v nepřítomnosti 14 let žaláře. V nejužších grémiích strany tehdejší první tajemník Antonín Novotný nepřestával běsnit: Tady všude kolem mne, tady všude, kam se podívám, jsou nejspíše agenti toho Tigrida, jak to, že co usneseme, on za chvíli otiskne? Ukazoval dokonce na Hendrycha, může číslo dvě v té jejich hierarchii, to bude ta tvoje dcera, o té se to říká, že vynáší naše nejtajnější materiálya ten lump je tiskne v tom svém plátku…

Byla to jasná paranoia, nevím, jestli ta dcera něco vynášela. Spíše ne. Ale Hendrycha tím Novotný dostal do pozice nepřítele, který ho přestal podporovat, přitom on byl ten rozhodující hlas, když se 5. ledna 1968 hlasovalo – nejdříve o rozdělení funkcí. Takže Dubček, Tigrid a – Hendrych (skrze Tigrida)! Ti to byli, kdo nečekaně rozhodli o pádu nejvyššího muže KSČ Novotného. To je, panečku, pěkná sebranka (od slova sebrati)! A co zlomyslný čert Tigrid ještě nechtěl: úplně poslední úřední akt odstupujícího prezidenta o osm týdnů později byla toho prvního jarního dne osmašedesátého milost pro spisovatele Jana Beneše, odsouzeného na pět let za spolupráci s vydavatelem Svědectví. Proč to Novotný udělal, se neví. Záhada. Určitě nemusel. Že by mu to Tigrid na dálku vsugeroval?

Musíme se aspoň pokusit

Jak to všechno dělal, ten Tigrid? Dost se toho ví, něco se ještě vyškrábe, ale hodně toho zůstane pod vodou zatmění. On byl totiž ten Pavel Tigrid nejen skvělý autor, dobrý analytik, ale také dobrodruh. Anebo střízlivěji: statečný chlapík. Prý někde v britském sektoru okupovaného Německa týrají zajatce nebo uprchlíky – a na to byl Tigrid vysazený. Sedl do autaa jel tam. Kdekoli se lidé týrají, tam se musí jet, o tom se musí psát. Týrají Britové, nebo Češi, všechno jedno. Takhle ujel zatčení v únoru 1948.

Neměl rád takové zacházení ani doma. Těch, kdo se nebáli psát o českém „gestapismu“ při vyhánění a později odsouvání Němců, byla hrstka, že byste je na prstech spočítali. Bylo to proti našim národním zájmům, psát o takových ošklivostech. Tigrid byl mezi nimi. Lidovci (předseda Lidové strany Šrámek, znali se dobře z Londýna, kde dělal Benešovi exilového předsedu vlády) ho nějakou dobu kryli, ale jen nějakou. Psal do Obzorů, které stvořil, a do Lidové demokracie. V té době byli lidovci i oficiálně vedeni jako jediná „nesocialistická strana“.

Lidovci opravdu zlobili, ale to bylo hlavně kvůli poslankyni Heleně Koželuhové (neteři bratří Čapků) a kvůli Tigridovi. Poslankyně Koželuhová byla skvělá, výřečná novinářka, ale snad, hlavně, řečnila lépe než kdokoli jiný. Za ní šli mladí lidé, nikoli za Msgre Šrámkem. Tak jí sebrali mandát a vyloučili ji ze strany. Ti dva, ona a Tigrid, neustále ujížděli ze stranické linie (šlo ještě také o vztah k SSSR, ten nesměl být ani v nejmenším zpochybňován), byla to tichá dohoda, drželi se jí – až na pár šílenců – všichni, kdo drželi pero.

Ti dva však upozorňovali, co všechno může (třeba v nějaké příští válce) znamenat vazba na Sovětský Svaz, rezignace na Západ, Tigrid navíc, k čemu povedou krutosti při vyhánění Němců. Staří páni v čele strany je napomínali, Koželuhové nakonec sebrali mandát, protože už ohrožovala pozici prvního bratra monsignora.

Nastojte: použili z první republiky nechvalně známý tzv. poslanecký reverz: jakože vás, zvolenou, vezmou do parlamentu, jen když jim předem napíšete, že se mandátu dobrovolně vzdáváte – akorát tam není datum. To se doplní, když je potřeba… Fuj. Takže ta skvělá dáma se vzdala vlastně sama. A pak odešla do exilu, nikoli do emigrace.

Ty dva bychom si měli pamatovat, když ne žádné jiné. A dnes i o nich číst. Abychom pochopili, jak nebezpečné je to dnešní pohrávání si s pravdou, pohodlná pozice, že pravda je „asi někde mezi“, „oni ani ti ani tamti“, „kdo ví, lžou asi všichni“, „něco na tom nejspíše bude…“. Suma sumárum: „raději se o nic nestarat“, „politika je svinstvo“.

Tigrid prostě strašně zlobil – s odsouvanými Němci, s Marshallovým plánem, se Sovětským svazem… On Tigrid vlastně zlobil pořád: Milan Drápala, který o něm napsal nejhlubší studii(Na ztracené vartě Západu, Prostor, 2000) ao hrstce těch, kteří nešli ani kousek cesty jako demokratičtí, liberální socialisté (Václav Černý, Ferdinand Peroutka…), tvrdí, že Tigrid byl jediný, jediný mezi všemi, který si nikde nikdy nezadal.

Měl štěstí, že ho Noskovi pochopové nechytli. Prý to bylo o hodinu. V Londýně ho vítal kolega Brušák z českého vysílání BBC, prorokující těm, kteří se po válce vraceli do vlasti: za tři roky jste, milí přátelé, zpátky, jestli vás neodkrouhnou. Pavel Tigrid se tenkrát po válce vracel, protože si myslel, že to tak má být, i když viděl budoucnost podobně chmurně. Ovládala ho povinnost k vlasti: musíme se aspoň pokusit.

Kritický k přátelům

Nemohu mluvit za jiné, my dva s Tigridem a ještě také mí kolegové, kteří se mnou psali Podivena(Češi v dějinách nové doby, Pokus o zrcadlo), jsme se shodovali v tom, že když má někdo svůj národ opravdu rád, musí k němu být také přísný, náročný. Ne se jen kochat a vyhánět ze země ty, kdo se „sebebičují“ (nenávidím to středověké slovo). Ta přísnost, ta náročnost, jistěže i k sobě, být kritický i k přátelům, to je láska.

Tak jako musejí být přísní rodiče na děti, tak i my byli – a s Tigridem jsme si v tom rozuměli i beze slov – přísní na svůj národ, sebe v něj ovšem počítajíce. Ne oni, my sami – jsme tohle zvorali, tady jsme selhali, tady možná taky. Pamatuji se, jak mne osvobozovalo, když jsem ve Svědectví četl Tigridovu docela krutou esej „Jací jsme, když je zle“. Osvobozovalo ne k nadávání a zatracování, ale k práci, k práci na roli národa dědičné. Říkáte, že to je přepjaté? Jděte se bodnout, řekl by se smíchem Pavel.

Tigrid si vybudoval ojedinělou a mezi exulanty osamocenou roli tím, čemu říkám jakoby šachovou terminologií Tigridovo (překvapivé) otevření na levém křídle: od doby, kdy v roce 1956 začíná vydávat Svědectví, přesně to bylo 28. října toho roku (v Budapešti vrcholí protikomunistická revolta a také dělostřelba sovětských tanků uprostřed nejen Budapešti), ho reformní komunisté začínají zajímat, neštítí se jich, jak bylo v exilu zvykem.

Natvrdlý antikomunismus mu byl k smíchu. Setkání se Zdeňkem Mlynářem (oba bych hodnotil jako dvě jedničky opačných pólů v exilu) v bavorském Frankenu na Opus bonum Anastáze Opaska stálo prý za všechny peníze: oba se vzájemně „uznali“. Bylo to na sympoziu „Únor 1948 očima vítězů a poražených“. Četli jsme to pak doma a cítili jsme, že se prolomily ledy a že se bude něco dít.

Přitom Tigrid více než kdo jiný dobře věděl, že reformovat „komunismus“ (státní socialismus) nelze. Nazval pokus o to „kvadraturou kruhu“, nemožným úkolem. Ale reformisty či bývalé komunisty tiskl, polemizoval s nimi přátelsky, protože věděl, že aby se platnost toho jeho „zákona“ potvrdila, budou se muset právě ti reformní o tu reformu pokusit. Oni v ni věřili, on ne. Oni se budou muset pokusit, ne US Army ani Rada svobodného Československa. Ti reformní udělají první, druhý, třetí krok, aby se nakonec ukázalo, že to opravdu nejde. Že je to, ano, kvadratura kruhu.

Byl pro, zkusit to, i když věděl, jak to dopadne… Věděl, že volnost – svoboda – liberálů a rovnost socialistů/komunistů se nikdy bratrsky neobejmou, aniž by se musely potírat. Ale to obejmutí, to bratrství, ten komunismus, to se nikdy nezdaří. S lidmi, jací jsou.

Paradoxně oni, stále ještě věřící a pokoušející se napravit i vlastní chyby, oni zaručí opravdovost té reformy. Jen oni! Jestli se z toho budou radovat, nebo plakat, je už jiná věc. Jejich pokus bude ten platný. Bude to jejich poslední dějinná zásluha. Prokážou, že je to opravdu kvadratura kruhu. A tak to také bylo.

Tigridův paradox, Tigridův imperativ, to bylo, mými slovy, pobídnutí ve smyslu „nechť boří snílci, architekti“, „nechť falešnou stavbu i s oltáři strhnou věřící“. Ten imperativ, který skládal celý život z poznání i instinktů, ze zkušeností i z intuice, otevřenosti a laskavosti k lidem i ze zážitků zrady, nakonec z pevného přesvědčení, měl nakonec úspěch.

Teď jde ještě o tu maličkost, totiž jestli i my s tím výsledkem nakládáme dobře. Jestli je to úspěch i dál.

Zdroj: https://www.lidovky.cz/pavel-tigrid-by-se-dozil-100-let-byl-to-dobrodruh-vzpomina-pithart-px1-/lide.aspx?c=A171026_191657_lide_ele

Proč zvát do pořadu Výzvy na webu Seznam.cz jen zprofanovaná individua? Je to nasnadě; kdo jiný by uměl tak úlisně pomlouvat hlavu státu Miloše Zemana...? Společný jmenovatel výše inzerované odpovědi je fakt, že láska k hypotetické pražské kavárně má své grády, jež si vyžadují i plivání po prezidentu Miloši Zemanovi... Je snadná odpověď na otázku, proč z novin vypoklonkovaný Jiří Kubík si do webu Seznam.cz, kde nyní zařezává, zve jen zprofanované jedince...? Nedávno to byla vášnivá politická turistka Karolína Peake, chvílí po ní režisér čehokoliv na baterky Filip Renč. Ten  Filip Renč, který točil před lety na kšeft volební klip Miloše Zemana, za což si vysloužil státní vyznamenání právě od něho. Kroutil se alibisticky, jak jinak by totiž měl  teď zdůvodnit, že se před pěti lety výrazně zapojil do prezidentské kampaně, byť mu to řada kolegů vyčítala...?  Na svoji "obhajobu" Kubíkovi řekl: "Když točíte spot třeba o čokoládě, tak to neznamená, že se doma tou čokoládou cpete. Je to prostě práce, kterou chcete odevzdat na nejlepší úrovni. To neznamená, že když pracuju pro nějakou politickou stranu, když pro ni dělám propagační spot, tak že ji musím automaticky volit..."  Je to prostě všemi mastmi mazaný a prohnaný rýžovač peněz. Jsou to paradoxy, jak řekl  by duchovní guru Václav Havel.