Dr. Neela Winkelmannová

Hlavní strana

 Kulturně-hospodářská revue Fragmenty, ročník 12,  červenec 2008

Knížákova smršť 38

Milan Knížák, generální ředitel Národní galerie v Praze

Nejnižší penze pro důchodce bude 2500,- Kč a čím menší měli během života plat, tím větší budou mít penzi. Děti dostanou tužkovné, perovné, penálovné, taškovné, bačkorovné a určitě ještě nějaké další -ovné. Těhotné ženy budou dostávat nejen daleko větší přídavky, ale také naturálie, například černé pivo. Kaplickému zaplatí patrně z vlastní kapsy pan Paroubek čtyři miliardy a zbytek (to nebude stačit) doplatí Rath z výnosu vlastní polikliniky. Chcete ještě někdo něco? Teď před volbami získáte od socialistů přísliby na cokoliv, stačí adresovat Vaší žádost na Paroubkův Lidový dům. Pa r o u b e k mě nazval největším zloduchem a intrikánem, který ovlivňuje prezidenta republiky, a ten zase primátora Béma. Netušil jsem, že mám takovou moc, takže je to vlastně poklona. Jiří Paroubek mne zatratil jen proto, že mám jiný názor než on a nebojím se ho dávat najevo. Přesněji řečeno, mám jiný názor, než pan Paroubek potřebuje. Jsem přesvědčen, že Blob na Letné je Paroubkovi šumafuk a podporuje ho jen proto, že se prezident a vedení ODS postavilo proti. Kdyby ODS okopírovala program ČSSD, Paroubek a jeho horlivý papoušek Rath by stejně protestovali. Nejde jim totiž o nic jiného než o získání moci. Věřím, že kdyby šlo udělat šikovný puč, jaký se komunistům povedl v únoru 1948, Paroubek by určitě neváhal. Nejhorší je, že ČSSD už není opozicí, ale nepřítelem všeho vládního. Negovat vše a za každou cenu, taková cesta nevede k dobré budoucnosti, ale do pekel pro všechny.

A nakonec minirébus:

S PAROUBKEM A RATHEM V ČELE PŮJDE ČESKO DO …… (Doplňte výraz na 6 písmen)

eGovernment Act a reforma policie dostaly od senátorů zelenou

 Jana Malíková

Návrh zákona o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů jednou pro vždy staví na stejnou úroveň elektronický a papírový dokument.  uvedl v Senátu ministr vnitra.  

„Podle mého hlubokého přesvědčení se jedná o dvě reformy, které představují zásadní revoluci v české veřejné správě. Tyto normy znamenají zásadní průlom, který veřejná správa nezažila od dob panování Marie Terezie. Jsou to zákony, které definitivně znamenají možnost zjednodušení, zrychlení, zlevnění a efektivnější fungování české veřejné správy,“Osobně se domnívám, že je to zákon průlomový, že takových norem a změn člověk v životě příliš mnoho nepotká a věřím, že se setká s podporou odborné i laické veřejnosti. Policie prošla od roku 1990 řadou změn. Nicméně stále v ní přežívá řada principů a metod, které zůstávají téměř 50 let stále stejné a neměnné. Policii trápí zejména přílišné do sebe zahledění se, přílišná orientace na represi, těžkopádná organizace a neefektivní řízení. A to jsme se rozhodli změnit. Rozhodli jsme se udělat nezbytné kroky, které by českou policii přiblížili a v mnoha věcech také posunuli  před srovnatelné policejní sbory v evropských zemích. Zcela ojedinělý byl také přístup , který jsme zvolili při přípravě této reformy. Postupovali jsme podle přesně zvolené metody, kdy podzim roku 2006 byl rokem velmi pečlivé analýzy. Troufnu si prohlásit, že takovéto zrcadlo  si česká policie ve své novodobé historii nikdy nenastavila,“ řekl ministr vnitra Ivan Langer.

Volba pro úspěšné – Diners Club International

Jiří Pancíř

„Sázím především na otevřenost a jasnost ve vztazích.“ Eva Kárníková

Historie platebních karet se začala psát již v roce 1949, kdy jeden newyorský podnikatel zjistil, že nemá v restauraci dostatek peněz na zaplacení, a napadlo ho změnit způsobplateb. Tak vznikla nejprestižnější americká společnost vydávající platební karty Diners Club International (DCI). Na český trh přišly její karty později a její české zastoupení Diners Club Czech vede od roku 1998 Ing. Eva Kárníková, MBA, pro niž byl loňský rok mimořádně úspěšný. Letos v naší nejprestižnější manažerské soutěži Manažer roku, která se konala pod´záštitou premiéra Mirka Topolánka, ji patnáctičlenná Národní hodnotitelská komise ocenila nejvyšším titulem, který může česká manažerka získat – „Manažerkou roku 2007“. Současně od americké společnosti DCI získala jí řízená společnost ocenění „DCI Commercial Products Award 2007“, udělované každoročně tomu zastoupení, které dosahuje nejlepších výsledků jak z hlediska celkového počtu vydaných firemních karet a jimi realizovaného objemu transakcí, tak z hlediska objemu transakcí realizovaných prostřednictvím deponovaných účtů a dalších produktů. Byli jsme proto rádi, že nás generální ředitelka Diners Club Czech přijala a podělila se s námi o zkušenosti, které stály za těmito významnými oceněními: "Podnikání v oblasti platebních karet je rostoucím odvětvím a společnost, v jejímž čele stojím již deset let, má v ČR přes deset tisíc klientů a dosahuje obratu téměř dvě miliardy korun. Ve světě platí kreditní kartou Diners Club přes deset milionů zákazníků. V Česku jsme začínali od nuly ve dvou. Snažím se, aby firma neustrnula ve vývoji, a proto dbám na vzdělávání svých lidí, a to nejenom na to, které nezbytně potřebují pro výkon své práce. Vzdělání je podle mě nezbytný řidičák, který lidé potřebují, aby vůbec „jeli“. Samozřejmě to, jací pak budou řidiči, záleží již na nich. Já od nich požaduji, aby nové věci, o nichž se na kurzech dozvědí, co nejrychleji zaváděli do praxe."

Hlavou státu je zásadový vlastenec

Ivana Haslingerová

"Prezident republiky Václav Klaus přijal na zámku v Lánech předsedu vlády Mirka Topolánka, místopředsedu vlády Alexandra Vondru a ministra zahraničních věcí Karla Schwarzenberga. Tématem jednání byla zahraniční politika, zejména ve vztahu k EU. Společně diskutovali o rozdělení rolí nejvyšších ústavních činitelů během českého předsednictví Evropské unie. Nešlo o jednotlivosti, ale o základní koncepční přístup. Současně se projednávala otázka Lisabonské smlouvy. V této věci jsou názory prezidenta republiky a přítomných členů vlády podstatně rozdílné," stálo ve sdělení ředitele Tiskového odboru KPR Radima Ochvata. Je skvělé, že pan prezident nepodlehl názorové přesile a zůstal trvat na svých stanoviscích ohledně ztráty suverenity naší země v evropském superstátu. Říká se: "Slovo dělá muže". Dneškem tudíž potvrdil prezident republiky, že je mužem na správném místě a nikoliv loutkou v rukou europeistické vlády. Vlády nebojující za národní zájmy, ale za zájmy cizáků, stejně jako tomu bylo již mnohokrát v naší historii. Václav Klaus naopak potvrdil tímto svým zásadovým postojem, že mu nejsou cizí národní zájmy země, v jejímž čele stojí. To, že ho přesila pánů politiků nezlomila je o to obdivuhodnější, když si uvědomíme po jak obtížné operaci se nachází. I když nežijeme v monarchii, prezident republiky postupuje v duchu královského hesla: "Královské slovo platí".

Vysoké školy nepotřebují státní podporu, mají-li dobrý management

Ivana Haslingerová

V rubrice „Galerie úspěšných osobností“ představujeme špičkové manažery, kteří jimi řízené společnosti dokázali dovést k mimořádné prosperitě. Jedním z nich je předseda představenstva a generální ředitel „Bankovního institutu-vysoké školy“ Dr. Miroslav Doležal, který za skvělé manažerské schopnosti v řízení jemu svěřené vysoké školy získal v prestižní manažerské soutěži „Manažer roku“ ocenění „Manažer odvětví“. Je to o to cennější, že si v poslední době právě školy neustále stěžují na nedostatek státní podpory a dokonce vyhrožují stávkami. Jak to pan doktor Doležal dělá, že jemu svěřenou vysokou školu vede k prosperitě i za poloviční náklady na studenty, než mají veřejné školy, proč je o studium na jeho škole tak obrovský zájem, že pro současných 5000 studentů musí budovat nový vysokoškolský areál, a v neposlední řadě, kde na to bere peníze? Na to a na další věci jsme se ho zašli zeptat do sídla školy a pan ředitel povídal: Zákon o vysokých školách umožnil v roce 1999 vznik soukromých vysokých škol. Naše škola byla první, která této možnosti využila. Nešlo přitom jen o to zaregistrovat školu, ale postarat se i o vznik produktů – studijních oborů – do nichž budeme investovat prostředky. V současné době máme 10 bakalářských a dva magisterské studijní obory a do budoucna chceme udílet i doktoráty. Snažíme se proto docílit toho, abychom mohli poskytovat doktorské studium. Problémem je, že je ve státě relativně málo kvalifikovaných učitelů, což souvisí s existencí již 46 soukromých vysokých škol a malým zájmem mladých lidí o habilitaci. Ministerstvo školství totiž uznává pro zajištění kvalitní vysokoškolské výuky jen docenty a profesory. Jsme přitom členy mezinárodních organizací European Banking Training Network, International Foundation for Computer-based Education, Asociace institucí vzdělávání dospělých, České bankovní asociace, České asociace vzdělávacích institucí veřejné správy a České manažerské asociace.

Ivan Langer otevřel stálou expozice ochrany obyvatelstva

 Jana Malíková

Ministr vnitra Ivan Langer, generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR Miroslav Štěpán a náměstek ministra vnitra pro vnitřní bezpečnost Jaroslav Salivar se dnes zúčastnili slavnostního otevření stálé expozice ochrany obyvatelstva v Muzeu Policie ČR.

„Tato výstava má smysl hned v několika rovinách. Člověk, aby pochopil to, co je teď, by měl znát to, co bylo předtím. Výstava ukazuje též jeden rys minulého režimu, který halasně bojoval proti válce a přitom se na válku připravoval. Věřím, že tato výstava bude poučením pro všechny, kteří sem přijdou, protože to nejcennější, co máme, je klidný život bez konfliktů. To, co tady lidé uvidí, bude vybídnutím, aby tato technika nikdy nebyla potřeba k použití,“ uvedl při otevření expozice ministr vnitra.

Sbohem pevná linko!

Naše telefony jsme převedli od firmy Teléfonica O2 ke společnosti www.sbohempevnalinko.cz. Místo měsíčního tarifu 1147 Kč nyní platíme 2 Kč  a dostali jsme zdarma nová telefonní čísla: Pražská redakce: 222 769 819, redakce Vysočina: 561 034 519. Prosíme, opravte si je ve Vašem adresáři.

Právě vyšlo červencové číslo revue

Červencové číslo revue Fragmenty lze nalézt v pdf-formě kliknutím na  jeho titulní stranu – obrázek vpravo. (Pozor! I když je v internetové nekvaltě, má velikost přes 2 MB) Kulturně-hospodářskou revue Fragmenty vydává již dvanáctým rokem Kulturní komise ÈR  na luxusním křídovém papíře gramáže 135. Je určena pro pečlivě vybranou cílovou skupinu vedoucích osobností našeho průmyslu a politiky – presidenta republiky a jeho nejbližší spolupracovníky, senátory, poslance, ministry, finančníky, V.I.P. podnikatele a představitele jejich profesních organizací a vybrané ambasády. Tento výběr dává jedinečnou možnost presentace před vládní i podnikatelskou elitou a zviditelnění se před čtenáři, na jejichž rozhodnutí nejvíce záleží. Zveřejnění příspěvku v revue Fragmenty přináší tudíž možnost bez problémů oslovit právě tuto cílovou skupinu osobností s rozhodujícími pravomocemi. Aby se články dostávaly do povědomí široké veřejnosti bez zpoždění, které nastává u takových periodik, jakým je tištěná verze revue Fragmenty, založila Kulturní komise ÈR internetovou podobu revue www.fragmenty.cz, která je denně aktualizována a rozesílána formou avíza e-mailem do počítačů kromě výše uvedených politiků a podnikatelů i několika stům vlivných mediálních pracovníků – šéfredaktorů a vybraných redaktorů všech důležitých médií včetně televize, rozhlasu a ČTK – jakož i známých osobností z umění a kultury u nás i v zahraničí. E-zin Fragmenty nekopíruje tištěnou podobu revue Fragmenty, ale velký důraz klade na rychlé sdělení příslušné informace výše uvedeným osobnostem a médiím. Zprostředkujeme tak aktuální informace, na které v denících nezbývá prostor či se z jakéhokoliv důvodu nezveřejní. Navíc je zde dostatek prostoru, takže články nemusí být z důvodu nedostatku místa kráceny.

Prezident republiky Václav Klaus se vrátil domů

Ivana Haslingerová

Před rehabilitační klinikou v Praze na Malvazinkách se to dnes kolem jedné hodiny odpoledne hemžilo mnoha novináři a nechyběl snad žádný televizní štáb. Všichni chtěli být u toho, aby se na vlastní přesvědčili, v jakém stavu bude prezident republiky Václav Klaus opouštět kliniku. "Zdravotní stav se mi zlepšil, dovětek rehabilitací budu dělat sám v Lánech. Naučili mne to tady výborně, je tu kvalita péče opravdu dobrá. Nežil jsem zde v žádné tragické situaci a budu doma plynule pokračovat. Dal jsem si závazek, že v Lánech budu půl hodiny každý den plavat a na rotopedu budu jezdit dokonce 30 minut oproti 20 minutám zde. Jestli si ale někdo myslí, že jsem se tady flákal, tak to ne! Vedoucí fyzioterapeutka pani Hanušová, která mne měla na starosti, zpočátku dokonce chtěla, abych cvičil od devíti ráno do 18:45 hodin, nakonec jsem ji usmlouval do půl páté večer. Pak si zase všimla, že mám zdravé ruce a tak jsem musel pilně cvičit i v posilovně, což jsem nedělal již asi deset let, takže mám pocit, že jsem na tom slušně. Samozřejmě úměrně mému pooperačnímu stavu. Do skoku mi ještě, bohužel, není, ale cítím se dobře. Že by operace byla úplná radost, to tedy ne. Ale že bych měl očekávání, že to bude stokrát horší či lepší a bylo to jinak, to také  ne. Mým cílem je začít chodit bez berlí a za veliký cíl bych považoval, abych mohl normálně sedět kvůli psaní," říká pan prezident."Jsem spokojen, velmi spokojen, s pacientem. Průběh pooperační odpovídal výkonu. Rehabilitační oddělení je zde výborné. Pozoruji jen postupné zlepšování. Odchází od nás ve velmi dobré kondici. Nyní musí jednak cvičit a jednak odpočívat. Začít provádět veškeré denní aktivity až po plnou samostatnost.Věřím, že bude pan prezident brzy plně aktivní i na kurtech," pochvaloval si operatér pana prezidenta prof. MUDr. Pavel Dungl, DrSc. Redakce přeje panu prezidentovi brzké uzdravení, aby mohl co nejdříve zase aktivně prohánět naše politiky a to nejen na tenisových kurtech.

Lisabonská smlouva? Euro? Ptejte se lidí!

Jan Zeman

Před nadcházejícím rozhodováním o Lisabonské smlouvě (LS) v ČR bude dobré si přpomenout  výsledky průzkumu provedeného vloni vysoce respektovanou agenturou TNS na objednávku britského thinktanku OpenEurope ve všech současných členských zemích EU: Průměrně 41%  respondentů napříč EU odpovídalo, že Brusel by měl mít MÉNĚ pravomocí.  Průměrně 64% (ČR 78%) obyvatel si nepřeje LS Lisabonskou smlouvu, která další pravomoci na EU masivně převádí. Průměrně 75% obyvatel členských zemí EU by si přálo o smlouvě  rozhodovat v referendech. Jen 31% obyvatel zemí mimo eurozónu by hlasovalo pro euro. V polovině zemí eurozóny by si většina obyvatel přála přejít zpět na své původní národní měny. Průměrně 56% obyvatel členských zemí si myslí, že EU NEZASTUPUJE ZÁJMY OBYČEJNÝCH lidí. Vůbec nejčastějším důvodem pro jakékoliv nové uspořádání EU je OMEZENÍ SOUČASNÝCH PRAVOMOCÍ EU. Z uvedeného je patrné, že většina lidí smýšlí o EU diametrálně odlišně od svých vlád a pánů v Bruselu. Drtivá většina obyvatel členských zemí EU nedůvěřuje, nepřeje si rozšiřování její moci a měnu Euro. Jediný vrcholný politik v EU, který tyto názory s většinou lidí Evropy, a i s většinou obyvatel ČR, dlouhodobě konzistentně sdílí, je Václav Klaus. Je otázkou, zda si je tohoto obrovského politického potenciálu v ČR i napříč Evropou plně vědom. Možná ale není vůbec tak nereálné, že právě on by mohl mít výrazný vliv na otázku možného budoucího uspořádání EU - nějakého více demokratického bez uvozovek. Názor veřejnosti je ale podle zkušeností u zásadní většiny mediálního a politického EUstablishmentu velmi neoblíbený, a bude zapotřebí skutečné politické odvahy za něj vystupovat.

Zchlaďte hlavy!

Karel Pacner

Souhlasím s přítelem Georgem Jiřím Kuklou, klimatologem z Lamont-Doherthy Earth Observatory Kolumbijské univerzity, že  ochlazování a oteplování záleží na činnosti Slunce. Teď se mi dostala do ruky kniha Bjørna Lomborga "Zchlaďte hlavy". Mezivládní panel OSN pro klimatické změny ohlásil, že do konce 21. století stoupne globální teplota o 2,6 stupně Celsia. Podle Lomborga je tahle předpověď nesmyslná. Také není pravdou, že více zabíjejí vedra: „Každý rok zemře v Evropě na následky příliš studeného počasí 1,5 milionu lidí. To je asi sedmkrát víc, než činí celkový počet úmrtí na následky vedra.“ Autor připomíná, že Kjótský protokol, podle něhož mají státy snižovat emise, je nesmyslný. Podle slibů z Kjóta se měl v letech 1990–2000 růst emisí zastavit. Ve skutečnosti Lomberg uvádí, že se zvýšily o 12 %. Přitom signatářské státy vrazily do tohoto projektu 180 miliard dolarů! Dejme tyto peníze raději na boj s hladem a nemocemi  Virus HIV nakazí ročně 4,3 miliony lidí chorobou AIDS. Přitom 7 miliard dolarů ročně by zachránilo před touto smrtí 3,5 milionu lidí. Víc než polovina obyvatelstva světa postrádá ve výživě nezbytné stopové prvky, což jimm poškozuje zrak, snižuje inteligenci a výkonnost. Tři miliardy dolarů by to vyřešily. Více než miliardě lidí chybí pitná voda, dvě miliardy nemají hygienická zařízení. Stačily by stačilo 4 miliardy dolarů ročně, aby se předešlo miliardě průjmových chorob ročně. Volný obchod narušují vysoké dotace do zemědělství v Evropské unii, USA a Japonsku. Kdyby padly zemědělské dotace, uvolnění obchodu by přineslo 2,4 bilionu dolarů.

 Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR

Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.

 Václav Klaus

            Na výzvu Ústavního soudu, učiněnou prostřednictvím soudce zpravodaje JUDr. Vojena Güttlera a doručenou mi dne 9. května 2008, sp. zn. Pl. ÚS 19/08; k návrhu Senátu Parlamentu České republiky na posouzení souladu Lisabonské smlouvy pozměňující Smlouvu o Evropské unii a Smlouvu o založení Evropského společenství, sjednané v Lisabonu dne 13. prosince 2007 (dále jen "Lisabonská smlouva"), s ústavním pořádkem, učiněnému podle čl. 87 odst. 2 Ústavy České republiky; podávám ve lhůtě požadované ustanovením § 69 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, následující v y j á d ř e n í: Návrh Senátu vítám a ztotožňuji se s ním. Lisabonská smlouva mimo jakoukoli pochybnost významně mění charakter Evropské unie jako takové, a tím i právní postavení České republiky v jejím rámci. Proto je třeba posouzení souladu všech jejích ustanovení jednotlivě i v jejich celku s Ústavou České republiky, Listinou základních práv a svobod a s ústavním pořádkem České republiky vůbec věnovat mimořádnou pozornost. Rozhodnutí Ústavního soudu v této věci bude, a pravděpodobně dlouho zůstane, jedním z nejvýznamnějších a nejodpovědnějších v historii českého ústavního soudnictví.

Přímá volba prezidenta je vedlejší problém

 Jiří Bečvář

           Jako vhodné téma okurkové sezóny se nabízí hrátky kolem přímé volby hlavy státu. Občanům je podsouváno, že si polepší  politická kultura. Leč chyba lávky! Přímá volba sama o sobě nezajistí nic. Může se stát, že zblblý národ si volbu poplete s žebříčkem popularity a do svého čela si zvolí lidového baviče s nadšením, jakým volil Super Star či nejoblíbenější herečku. Pokud chceme zajistit důstojnou volbu prezidenta a minimalizovat tlaky na poslance, pak nechť je nepřímá a přísně tajná.  Pokud skutečně máme uvěřit bohulibé snaze o zlepšení prostředí české politiky, pak musí zákonodárci přijít s jasným návrhem volebního zákona, který bude zakotven na výsledku voleb a přání občanů nikoliv na kompromisním šmodrchanci, produkujícím slabé vlády pravolevostředově nemastné neslané. Ať vyhraje růžový Petr nebo modrý Pavel bude potřebovat černého Čunka či zeleného Bursíka nebo oba. Výsledkem kompromisu při tvorbě vlády pak bude prasopes, nesvědčí o vítězství nejlepšího. Kdybychom se intenzívně věnovali požadavku na většinový volební systém namísto přímé volby prezidenta, udělali bychom pro sebe a ČR mnohem víc. Jeho výhodou je vyšší důraz na zodpovědnost. Jednobarevná vláda se musí kontrolovat a nemá se na koho vymluvit. Pokud se k tomuto modelu nedobereme, budeme navěky poslouchat, že jedna partaj by to dělala lépe, ale brání jí v tom koaliční partner a ten zase tvrdí, že by to chtěl jinak a ještě lépe, ale nemůže, protože mu brání koaliční partner…a tak dále. DEbatou o přímé volbě presidenta nám byl podstrčen zástupný a nic neřešící problém, který bude hlavním tématem diskuzí, nakonec (možná, ale spíše ne) se stane přímá volba realitou, zvolíme si Švejnara nebo Pačese a nezmění se naprosto nic. Volby dopadnou patem, sněmovna bude zablokovaná a všichni budou hovořit, že napříště se s tím už musí něco udělat…

Co Klaus udělal, ale pan Plesl to neví

Václav Klaus

V  Lidových novinách se do mne v článku „Klaus v Americe; jak se z perspektivního reformátora stal hobbyekologista“ pustil – ostatně jako vždycky – pan redaktor Jaroslav Plesl. Hodnotil mou návštěvu v USA (nevím na základě jakých informací) a mé současné aktivity vůbec a dospěl k závěru, že se zabývám věcmi, kterým nerozumím (kritikou ambicí řídit globální klima) a že se vůbec nevěnuji ekonomické problematice, protože „o ekonomické znalosti Václava Klause není v USA zájem“.  Není to pravda. I když vynechám to, že se moje debata o globálním oteplování téměř vůbec netýká přírodovědní klimatologie, ale je ve své podstatě z oboru „ekonomika globálního oteplování“, čili jednoho z pododdílů ekonomie, na ekonomická témata jsem nezapomněl. Pár důkazů: Svou cestu do USA jsem zahájil návštěvou americké centrální banky (tzv. FEDu) a velmi věcným rozhovorem s předsedou Rady guvernérů této banky prof. Bernankem, v níž jsme debatovali o dnešních problémech světové a americké ekonomiky. Ve Washingtonu jsem další den obdržel cenu Juliana Simona, významného, před několika lety předčasně zemřelého amerického ekonoma a při tom jsem pronesl projev na téma „Relevance hypotézy J. A. Schumpetera o konci kapitalismu“. V každé volné chvilce této třídenní cesty jsem připisoval větu za větou k článku, který si ode mne vyžádaly Hospodářské noviny na téma „10 let existence Evropské centrální banky“. Mohl bych pokračovat, ale chtěl bych ujistit pana Plesla, že se ekonomií stále zabývám.

Nemocnice nekrachuje aneb konec levičáckých lží

    Jan Ziegler

Rudá a oranžová sebranka se neštítí jakýchkoliv podlostí. Důkazy o úspěších jihočeských nemocnic se jim nehodí do krámu, poněvadž kraj vede ODS, a tak zastrašují lidi lhaním, že se personálu snižují platy, ten odtud utíká apod. Nic z toho není pravda!   Stačí se podívat do výroční zprávy českobudějovické nemocnice a.s. z roku 2007: Průměrné platy lékařů v roce 2007 vzrostly z 48 103 Kč v roce předchozím na 51 436 Kč, tedy o sedm procent. Výdělky středního zdravotního personálu se ve stejném období zvýšily z 19 228 Kč na 20 938 Kč, tedy o stouply o 9%. V českobudějovické nemocnici pracuje asi 1400 sestřiček, z toho jich v roce 2007 odešlo 200 a nastoupilo 181, o rok dříve z nemocnice odešlo 164 sestřiček, ale nastoupilo 192. Každý navíc ví, že problémy se s sestřičkami jsou rovněž způsobené novými předpisy, podle kterých  jim už nestačí čtyřleté studium s maturitou, ale musí mít ještě tříletou nástavbu a proto jich nyní přichází do zdravotnictví méně. Lékařů pracuje v nemocnici asi 400, z toho jich v loňském roce odešlo a nastoupilo stejně 31, v roce 2006 pak z nemocnice odešlo 22 lékařů a nastoupilo 37. Fáma o tom, že českobudějovická nemocnice, která je stoprocentní akciovou společností ve vlastnictví kraje, lidem snižuje platy a ti odtud masově odcházejí, tedy dlouho nepřežila.  Z těchto nezpochybnitelných faktů můžeme vyvodit jasné závěry, levičáci neumí nic jiného než lhát a podle strašit lidi hloupostmi. Ale my je zkrátka a jednoduše přestaneme brát vážně.

ČR se zapojí do vývoje kosmických technologií

Jana Bartošová

Česká republika udělala další krok ke členství v Evropské kosmické agentuře (ESA). Premiér Mirek Topolánek a ředitel ESA Jean-Jacquesem Dordain dnes podepsali dohodu, podle které se má naše země od 1. ledna 2009 zařadit do skupiny vedoucích států ve výzkumu kosmonautiky, družicové navigace a komunikace. Česká republika se členstvím v Evropské kosmické agentuře zapojí do rozvoje služeb založených na satelitních technologiích. Smlouvu ještě posoudí obě komory Parlamentu.

Podle premiéra Mirka Topolánka není v současnosti kosmonautika pouze záležitostí letů do vesmíru. „Kosmonautika, družicová navigace a komunikace již dnes ovlivňují náš každodenní život. Právě spolupráce kosmických technologií s naším běžným životem posunuje kosmonautiku na jedno z předních míst technických disciplín důležitých pro národní hospodářství,“ říká předseda vlády.

Členství v Evropské kosmické agentuře a ratifikace navazujících bezpečnostních smluv má pro naši republiku velký význam. Může totiž pomoci při dalších jednání o kandidatuře na získání sídla agentury Evropského úřadu pro dohled nad globálními navigačními družicovými systémy (GSA), který má na starosti globální družicový systém Galileo*. Umístění sídla projektu v Praze by České republice přineslo další rozvoj výzkumných projektů a zahraničních investic a naplnilo by se tím dlouhodobé úsilí a práce české vlády a ministerstva dopravy.

Ohromení nad prohlášením vlády pro Ústavní soud

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Vláda posuzuje LS pouze podle souladu s jí deklarovaným "materiálním jádrem Ústavy ČR",  nikoli s Ústavou jako celkem. Jedná tudíž v rozporu s čl. 9 Ústavy ČR a tedy protiústavně.

Ve vyjádření vlády ČR Ústavnímu soudu na první pohled zaujme to, že vláda buď neví, nebo chce před soudci Ústavního soudu zatajit, že Lisabonská smlouva (LS) je mrtvým, zamítnutým dokumentem. Je to asi tím, že  srozumitelný text Lisabonské smlouvy jako takový v českém jazyce prostě neexistuje. Přitom již v Úvodní poznámce LS se mj. praví: "Uvedená smlouva vstoupí v platnost – jak stanoví její článek 6 – dnem 1. ledna 2009 za předpokladu, že budou uloženy všechny ratifikační listiny, nebo nestane-li se tak, prvním dnem měsíce následujícího po uložení ratifikační listiny tím signatářským státem, který tak učiní jako poslední."  Vyjádření vlády přehlíží to, že po Irském zamítnutí  je tudíž jasné, že LS v platnost nevstoupí neboť ustanovení článku 6 nebude nikdy naplněno. Vláda posuzuje LS pouze podle souladu s jí deklarovaným "materiálním jádrem Ústavy". Přehlíží, že každý článek Ústavy je chráněn jejím článkem 9. a že podle něho je důležité, zda LS vyhovuje Ústavě jako celku. Ústavnost  není dána tím, zda LS odpovídá „duchu“ jednoho článku Ústavy, ale tím, zda návrh je v souladu s celou Ústavou.  Vláda dále zcela  pomíjí, že LS dává EU hned několik velmi zřetelných atributů státu – právní subjektivitu, prezidenta, vlastní zahraniční politiku a diplomatickou službu, a v neposlední řadě i výlučné pravomoci,  např. pravomoc vydávat pro členské státy závazné právní předpisy. Vláda zřejmě neví, že podle článku 10 a) naší Ústavy se mohou pravomoci českého státu předávat jen na základě mezinárodních smluv, řádně ratifikovaných parlamentem. Vládě je zřejmě jedno, zda rozhodujeme my doma, nebo za nás rozhoduje Unie. Všichni jsme přece demokraté a lpění na znění české ústavy je jen přehnaný formalismus zlomyslných euroskeptiků.

Mnohá zařízení pro zrakově postižené se navenek tváří zcela jinak, než uvnitř fungují

Zuzana Daušová

Do redakce přichází mnoho dopisů, ale musím se přiznat, že tento mne dojal. Ne tím, že mne pochválil za můj článek "Slepecký pes nesmí překročit bránu školy pro nevidomé, protože prý je pro děti nebezpečný", ale tím, že mezi námi žijí lidé cítící s postiženými dětmi a snažící se jim pomáhat v boji s lidskou bezcitností. Protože podle reakcí na tento můj článek není případ v něm popsaný ojedinělý (viz další články na něj reagující: "Vodící psi na školách jsou, jde jen a pouze o lidskou ochotu pomoci" a "Tohle svět neviděl a pes to nežral"), rozhodla jsem se dopis od pani Zuzany Daušové opublikovat v naději, že snad již pohne i srdcem někoho z našich legislativců a odpovědných politiků a zjednají v přístupu k těmto dětem a jejich společníkům jasná pravidla. Jsem ráda, že nejsem sama šokována tím, jak chladní a bezcitní pedagogové učí na těchto školách. Mohou být možná výborní při odborné výuce na gymnáziích, ale jejich empatie a lidský přístup ke krutě postiženým dětem jsem při rozhovoru s nimi necítila. Přistupují k nim jako by byly zdravé a zřejmě dlouholetým stykem s nimi zapomínají, že jejich vnitřní svět je jiný než zdravých pubescentů. Říkala jsem si, že jsem asi přecitlivělá, ale z následujícího dopisu jsem se ujistila, že nejsem sama, kdo to cítí podobně. Že mnohá školní zařízení pro zrakově postižené, se navenek tváří zcela jinak, než jak prezentují navenek ve svých výročních správách. Pro tyto děti nejde totiž jen o to, zda se naučí integrovat, ale také, a troufám si říci, že především, o to, dokázat se vůbec se svým neštěstím vnitřně vypořádat. Bývají velmi osamělé a i když je rodiče milují, potřebují v té hrozné tmě, v níž se ocitly mít vedle sebe svého oddaného kamaráda a pomocníka. Ať již z důvodu pocitu bezpečí, či překonání osamělosti. Ale za vše hovoří příběhy těchto dětí a jejich kamarádů, vodících psů, které tak krásně popsala pani Daušová v následujícím dopise: ".... Čím více se v tomto „světě“ pomáhajících, neziskových a příspěvkových organizací pohybuji, nabývám stále větší přesvědčení, že mnohá zařízení, a to zejména pro zrakově postižené, se navenek tváří zcela jinak, než uvnitř fungují a že jejich žáci a klienti jsou pouze „nástrojem“ pro zisk státních a veřejných dotací a financí. Jinak by vůbec nebylo možné, abychom v dnešní době řešili, zda-li psí pomocník do školy ano či ne, spíše bychom řešili, jak prostřednictvím psích pomocníků motivovat a zapojovat ostatní žáky.  A že se nejedná o jeden výjimečný případ neochoty ze stran škol pro nevidomé mohu dokázat na následujících příbězích:..."

Premiér: "Energetika je globální problém současnosti"

Jana Bartošová

Podpora prohlubování konkurence na energetických trzích, podpora energetických úspor a označení jaderné energie za jednu z přijatelných variant výroby elektřiny. To jsou hlavní doporučení vládě od nezávislé energetické komise, kterou vede předseda Akademie věd ČR Václav Pačes. Premiér Mirek Topolánek doporučení převzal a řekl, že nyní k závěrům komise nechá vypracovat oponenturu. Poté se s výsledkem seznámí vláda.

 „Energetika je globální problém současnosti. Musíme na to reagovat energetickou politikou státu. Nezávislou odbornou komisi jsme ustavili právě proto, že jsme potřebovali odbornou, na politice a jakékoli ideologii nezávislou analýzu energetických potřeb ČR v budoucnosti,“ řekl na půdě Akademie věd premiér Mirek Topolánek.

Podle předsedy vlády je energetika v poslední době až příliš ovlivňována politiky, ideologickými předsudky a zbožnými politickými přáními. „Jsem přesvědčen, že musíme do této mnohdy iracionální debaty vnést odborný názor. Žádná ideologie nerozsvítila žárovku, nespustila topení nebo neohřála oběd,“ zdůraznil premiér.

 na sebe opravdu mohou být „hrdí“.

Evropskounijní pojetí (pseudo)demokracie

Rudolf Polanecký

Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu, která z členských států dělá nesvéprávné územní celky. EU s Lisabonskou smlouvou nyní připomíná Titanic. Voda je v podpalubí, ale nahoře se tančí a hudba hraje. Další ratifikace je zcela zbytečná, Euroústava 2 je mrtvá, přesto je tlak, aby se v ratifikacích pokračovalo. Co mne ale zaráží je postoj evropských představitelů, kteří výsledek irského referenda buď bagatelizují, případně Irům vyhrožují. Lisabonská smlouva je špatná. Odebírá členským státům právo veta. Přitom pouze malá skupinka mocných států s přívěsky může zablokovat cokoli, co se jí nelíbí. Evropa se tak dostává do područí Francie a Německa. Evropské státy prošly tisíciletým vývojem. Každý stát tvrdě bojoval za svou suverenitu, za svou identitu. Teď si sociální inženýři vymysleli unifikovanou formu evropského občana, o jehož blahu bude rozhodovat bruselský byrokrat, aniž by o daném regionu a jeho specifikách cokoli věděl. Z Bruselu padají perly, které znepříjemňují život prakticky všem. Opravdu chceme takovouto formu evropské pseudodemokracie? Opravdu chceme, aby byl náš stát, na který bychom právem měli být hrdi, rozpuštěn v nesvéprávné území, v němž obyvatelé hovoří nějakým nesrozumitelným jazykem, který je nutno vymýtit? Opravdu chceme jen být vykonavateli cizí vůle? Opravdu chceme Velkého bratra? Kdo má víc odpovědí "ne", tak by měl být i proti přijetí Lisabonské smlouvy, protože ta nás k takovému stavu hodně rychle přibližuje.

Poslanecký klub sociální demokracie: Butik nebo sekáč?

Anna Halbichová

Mnoho vody uplynulo od časů, kdy mohla být ČSSD hrdou stranou lidí s ideály a idejemi, kteří měli na prvním místě občana s jeho potřebami a pak teprve posty a prebendy. Dnes jde jen o křesla a moc.  Miloš Zeman když něco řekl, tak si za tím stál. Kdyby začal vyjednávat o umístění radaru, pak by to dotáhl do konce a nebral by ohledy na vrtkavé výsledky veřejného mínění. Pokud poslanec Wolf je rozhodnut hlasovat pro radar, pak patří k té hrstce poslanců, které zbyla rovná páteř a má můj obdiv. O radaru mluvit nechci, ale jen krátce. Přirovnala bych to ke kamerovému systému u vás doma. Pořídíte si ho, protože se krade nebo budete doufat, jako někteří omezenci, že když zloděje nenaštvete zabezpečením, tak vás nevykrade? Téma radaru je populisticky zneužito a problém se bagatelizoval na nesmyslné žabomyší válčení. Předseda Paroubek se obklopil lidmi, ze kterých je zakládajícím členům ČSSD smutno. Proboha, kam to klesáme?! Kde je naše zodpovědnost za republiku a její občany? Tolika arogance, tak zlé chování, ta vulgarita a ten slovník! To je opravdu zlé. Jenom ODS a ČSSD mají ale silnou myšlenku, jasný recept a čitelný názor. Obrana státu je věcí nás všech. Kdybychom vládli my, tak ten radar také prosazujeme. Také bychom museli dělat reformy a možná by byly i demonstrace. Ale ne pro Štěchtův senátorský mandát, za to by ho Miloš Zeman hnal bičem z Lidového domu.

Prezident se nehodlá podílet na stavění svazků lidí stejného pohlaví do pozice blízké manželství

Ladislav Jakl, tajemník prezidenta republiky

Prezident republiky Václav Klaus mě požádal, abych veřejně oznámil, že se rozhodl ponechat zákon, měnící řadu dalších zákonů v souvislosti s institutem registrace partnerů stejného pohlaví, bez svého podpisu. Nevyužije ani svého ústavního práva, aby ve lhůtě, která končí 25.6.2008, vrátil zákon Poslanecké sněmovně. Zákon nemění dosavadní režim natolik zásadně, aby měl prezident republiky potřebu použít dosud velmi řídce aplikovaný ústavní postup v podobě vetování zákona. Představuje však zjevně první z řady budoucích kroků, které prezident republiky očekával už v době, kdy vlastní zákon o registraci partnerů stejného pohlaví před dvěma lety Poslanecké sněmovně vrátil. Tyto kroky dále povedou ke znepřehlednění rodinného práva a ke stavění svazků lidí stejného pohlaví do pozice blízké manželství. Tento postup prezident republiky nepodporuje a nehodlá se na něm podílet. Prezident republiky setrvává v názoru, že zatímco u manželství má stát důvody pro poskytování řady výhod a zvláštních podmínek, u svazku partnerů stejného pohlaví k tomu důvody nemá.

Martin Říman dostal od premiéra jedna mínus

Ivana Haslingerová

Mirek Topolánek: "My bariéry nebudujeme, ale bouráme!“

Martin Říman: „Přeji podnikatelům méně otravné byrokracie."

Společnost eStat pořádala spolu s Úřadem vlády a Ministerstvem průmyslu a obchodu (MPO) v pražském hotelu Prezident setkání podnikatelských společností a médií s premiérem vlády Mirkem Topolánkem a ministrem MPO Martinem Římanem pod příznačným názvem "Zlepšování prostředí pro podnikatele". Na setkání se potvrdilo to, co je mezi novináři všeobecně známé, že Martin Říman je tím ministrem, který "nekecá a pracuje". Za krátkou dobu, co je v úřadu, vykonal již pro podnikatelské prostředí, které má jeho resort na starosti, tolik, že si člověk nemůže nepoložit otázku, kde bychom byli, kdyby byl ministrem i minulých osm let promarněných socialistickými nevládami. A to ho ještě brzdí eurobyrokrati a naši ekoteroristi z Ministerstva životního prostředí. Však také byl za svoji činnost premiérem pochválen jako nejschopnější ministr a dostal známku jedna mínus. Na dotaz proč to minus, odpověděl pan premiér se skromností jemu vlastní: "No přece jednička je pro mne jako toho nejlepšího". Odstraňování byrokratických bariér realizuje podle premiéra možná nejdůsledněji ze všech ministrů. "Nedělá kolem toho humbuk, ale změny přicházející s novým živnostenským zákonem jsou obrovské," říká Mirek Topolánek.

Revoluce ve veřejné správě

Jana Malíková

Poslanecká sněmovna dnes schválila ve třetím čtení zákon  o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů. Tento zákon je dalším krokem na cestě  k  e-Governmentu.

„eGA je revolucí v komunikaci mezi občany a úřady a úřady navzájem. Díky němu budou moci lidé a úřady komunikovat rychleji a jednodušeji, nebudou potřebovat potištěný papír a  obíhat různé přepážky a kanceláře. Používání datových schránek ušetří čas a peníze a využívání komunikace prostřednictvím datových schránek je uživatelsky nenáročné,“ říká ministr vnitra Ivan Langer a dodává: „Udělali jsme tak další velký krok k reformě a elektronizaci veřejné správy. Třetí ze čtyř klíčových orgánů, eGonovo srdce, je na světě. Prstíky, tedy Czech POINty, se neustále rozvíjejí, dělají nám radost. Oběhový systém, tedy Komunikační infrastruktura veřejné správy, pracuje tak, jak jsme si přáli. Následovat bude zákon o základních registrech, dále pak elektronický občanský průkaz a e-sbírka. Výsledkem reformy by měla být na jedné straně efektivní a výkonná veřejná správa, která občany nebude obtěžovat víc, než je skutečně bezpodmínečně nutné za použití nejmodernějších technologií, na straně druhé občané spokojení se službami, které jim stát za jejich daně nabízí.“

Ministerstvo vnitra a Microsoft podepsaly obchodní dohody

Ivana Haslingerová

Ministerstvo vnitra a Microsoft podepsaly rámcové obchodní a servisní smlouvy, které zpřístupní institucím veřejné správy a vzdělávání moderní a ekonomicky výhodné programové vybavení. Ministr vnitra Ivan Langer uzavřel tyto dohody na základě rozhodnutí vlády České republiky a věří, že přinesou institucím veřejné správy a vzdělávání významnou úsporu nákladů při nákupu a legalizaci softwaru. Spolupráce s Microsoftem kromě toho přispěje k modernizaci programového vybavení a díky centrálně sjednaným podmínkám také k efektivnějšímu vynakládání finančních prostředků ze státního rozpočtu. Nezbývá než doufat, že JUDr. Ivan Langer si smlouvy dobře právně ošetřil, a nenechal se naivně splést slovy pana Gatese, že v amerických společnostech slovo ředitele je víc než papírová smlouva.  Microsoft je totiž jediná společnost po revoluci 1989, ve které nám dodnes nezaplatil její ředitel za reklamní článek. Článek, v němž si dovolil dokonce drze tvrdit, že je pro něj vzorem rytířská čest. Ano, jde o bývalého ředitele firmy Microsoft CZ, s.r.o. Jiřího Deváta. Musíme jen doufat, že pan ministr není tak naivní jako my, kteří věřili, že ředitelé amerických firem jsou serioznější, než ti naši.

Dveřmi to nešlo, oknem to nešlo, zkusíme plán „B“

Tomáš Haas, poradce prezidenta republiky

Již v pořadí třetí země odmítla ve svobodném hlasování občanů dokument, který jim postupně pod jmény Smlouva o Ústavě a Reformní (Lisabonská) smlouva předložily evropské elity. Francie, Holandsko a nakonec Irsko. Moudré hlavy Evropské unie se ale ani touto poslední porážkou nepoučily. Opět se snaží evropské občany obalamutit. Ještě sice stále tvrdí, že pro případ prohraného Irského referenda nemají plán. Plán „B“ ale existuje. Závisí na tom, aby Lisabonskou smlouvu ratifikovaly, kromě Irska, všechny členské státy: Všechny země EU kromě Irska musí ratifikovat Lisabonskou dohodu. Irsko bude vyjmuto ze seznamu signatářů a nebude povinno se jí řídit. Jeho právní posice v Unii bude na této bázi prozatímně upraveno.  V roce 2009 nebo nejpozději 2010 až Chorvatsko přistoupí k EU, bude všemi státy, včetně Irska, podepsána „Doplňující přístupová smlouva“. Připojena k Doplňující přístupové smlouvě s Chorvatskem bude série protokolů, které definitivně upraví právní postavení Irska v Unii. Irsko dostane „výjimky“ (opt-out) na příliš kontroverzní (pro Irsko) články Lisabonské Smlouvy – daně, vojenská spolupráce, Listina práv atd. Podobným způsobem byly v minulosti uděleny výjimky Velké Británii a Dánsku. Irsko, stejně jako všechny ostatní evropské země, nemusí přístupové smlouvy nových členských států ratifikovat referendem. Irské vládě bude stačit, protlačí-li „Doplňující přístupovou smlouvu“ s Chorvatskem s jejími připojenými protokoly Irským parlamentem. Tento „překlenovací mechanismus“ nebude, podle úředníků Komise, „o nic víc nepřehledný a nesrozumitelný, nebo legalistický, než Lisabonská smlouva sama“.  Evropští byrokraté mají plán „B“, evropští federalisté mají již připravený Jo Leinenův „osekaný“ návrh evropského ústavního dokumentu „C“, a plánů bude nakonec tolik, kolik bude nutno, abeceda má ještě dost písmen. Každý bude tak „jiný“ jak bude třeba pro jeho kamufláž a obsahem si budou podobné jako vejce vejci, jako Spinelliho manifest a manifest Marxův. Stane se Česká republika dobrovolným a aktivním účastníkem největšího podvodu na evropských občanech v historii Evropské unie?

 Jagellonský model druhé odmocniny zajistí rovnoprávnost všech států v RE

Ivana Haslingerová

Symbolicky v den vyhlášení výsledků irského referenda o Lisabonské smlouvě (LS), pořádal ve zlatém sále Lichtenštejnského paláce v Praze předseda europoslaneckého klubu ODS v Evropském parlamentu (EP) Jan Zahradil mezinárodní vědeckou konferenci "Systémy hlasování v Radě". Cílem  konference bylo přispět k diskusi o rozhodovacím procesu v RE, jehož vývoj není ani po podpisu další euroústavy, nazývané tentokrát Lisabonská smlouva, zdaleka ukončen. Vysvětlila, jak by se dalo hlasovat, aby nebyl žádný občan ani stát EU ukřivděný. Tím by se vyřešil nejdůležitější problém EU, kvůli němuž se snaží neustále vyrábět jako zástěrku jakési pofidérní euroústavy. Všem státům sdruženým do EU je jasné, že se musejí nastolit v mnoha oblastech dohody o společném soužití a že  má-li být zachována demokracie, pak o nich musí rozhodovat společným hlasováním. A právě zde je základní kámen úrazu. Kromě posílení váhy malých a velkých států se situace v LS oproti smlouvě v Nice pro ČR a většinu dalších států zhoršila. ČR spolu se šesti dalšími státy  by po přijetí LS ztratila čtvrtinu hlasů oproti stávajícímu systému přijatému v Nice, zatímco Německo by posílilo o 20 %. Hlasování dle LS by sice bývalo vylepšilo postavení Německa, ale nespravedlnosti by se ještě prohloubily. Bylo by proto škoda, aby byl přijetím LS odsouhlasen tento nespravedlivý model hlasování v RE. Konference ukázala, že existuje matematický model, tzv. "Jagellonský kompromis", který zajišťuje každému státu EU rovnou hlasovací moc. Je jasné, že Německo spolu s několika zvýhodněnými státy  bude tvrdě bojovat pro hlasovací systém zavedený v LS, ale dokud EU nenalezne spravedlivý hlasovací systém, musí počítat s problémy. Velkoněmecká říše tu již jednou byla a na to jsou občané EU velmi citliví.

Lisabonská smlouva by vyžadovala referendum i v ČR

Pavel Hasenkopf,  právní konzultant Kanceláře prezidenta republiky

Ještě nebyly ani vyhlášeny konečné výsledky irského referenda a už jsme slyšeli úvahy, že je třeba v ratifikaci Lisabonské smlouvy pokračovat, že Irů je málo, že je třeba na ně vyvinout tlak či je dokonce z Unie vyštípat. Tedy demokraticky vyštípat, samozřejmě, protože EU je ztělesněná fair play.  Evropské „elity“ jsou zoufale odtržené od reality a zjevně nevidí, že tlakem na pilu jen a jen ztrácejí… Jak si mám vážit někoho, kdo si ani neumí přiznat prohru? Arogance, pokrytectví a mocichtivost tzv. Evropanů Lisabonskou smlouvu zplodila a jejich mocichtivost, pokrytectví a arogance ji i pohřbila. Nebude-li česká vláda mít ani po irském referendu odvahu říct v Bruselu razantně NE (a kromě ministra Julínka v této vládě nemá odvahu asi nikdo), nebude-li mít odvahu říct Evropanům, že fixlovat se nemá a dopustí-li, aby se v ratifikaci dál pokračovalo, pak je třeba trvat na tom, aby i v České republice rozhodlo o (právně již bezvýznamné) ratifikaci či neratifikaci Lisabonské smlouvy referendum. Důvody proto jsou právní i politické. Pokud se týče důvodů právních, dovolím si ocitovat závěrečnou pasáž C vyjádření prezidenta Václava Klause k senátnímu návrhu na posouzení Lisabonské smlouvy Ústavním soudem: „...Lisabonská smlouva velmi podstatným způsobem mění podmínky členství České republiky v Evropské unii, dohodnuté Přístupovou smlouvou, resp. mění základní smlouvy upravující fungování Evropské unie, tj. smlouvy, na které se Přístupová smlouva odvolává a které tak jsou de iure její součástí. Lisabonská smlouva tedy vlastně mění i naši Přístupovou smlouvu. Je proto legitimní otázka, zda i souhlas k ratifikaci Lisabonské smlouvy nemá být předmětem referenda...“ (celé prezidentovo vyjádření zde) A že nám hrozí dvourychlostní Evropa, že budeme vyloučeni z elitního klubu? A proč ne? Stačí mi volný pohyb osob, služeb, zboží a kapitálu. Proto dvourychlostní Evropě říkám své ano. Děkuji Irům, že mne nezklamali a udělali i za nás to, k čemu česká vláda neměla „gule“.

Po bruselsku

Jan Petrůj

Nedávné irské NE Lisabonské smlouvě pomáhá odhalit hlubokou krizi demokracie v Evropské unii. Tato organizace již není ochotná respektovat ani pravidla, která sama demokraticky přijala. Zářným příkladem této skutečnosti jsou současné úvahy evropských federalistů v čele s Barrosem, kteří vlastně nevidí v irském NE žádný problém a chtějí dál pokračovat v ratifikaci Lisabonské smlouvy.  Neuvěřitelně znějí výroky čelných představitelů Evropské unie, kteří si chtějí pozvat irského premiéra „na kobereček“, aby jim vysvětlil, jak to že si svobodní irští občané dovolili říci NE Lisabonské smlouvě. Tento požadavek je vskutku absurdní, neboť každý irský občan měl plné právo vyjádřit demokraticky a svobodně svůj vlastní názor. Na kobereček do bruselské eurocentrály by tedy měli federalisté pozvat několik milionů irských voličů. Vyhrožování ze strany Francie a Německa, že po nepřijetí Lisabonské smlouvy čeká Irsko odveta či izolace v nahotě odkrývá unijní hru na demokracii – hlasuj si o čem chceš, ale s Bruselem určeným výsledkem. Tak trochu to připomíná „svobodné“ volby za dob komunistických. Reakci  Francie se nelze divit, neboť se jistě spolu s Německem těšila na silnější pozici při hlasování v Radě EU. Jen málokdo si uvědomuje, že podle pravidel nastavených Lisabonskou smlouvou by měli čtyři největší státy EU v čele s Německem a Francií možnost zablokovat jakýkoliv návrh v Radě EU. Současně s tím by se Česká republika dostala do skupiny 16ti zemí, jejichž hlasovací síla by byla ve skutečnosti nižší, než by mělo odpovídat počtu obyvatel ČR a spravedlivému zastoupení v Radě EU. Česká republika s dalšími patnácti členy by tak mohla být ještě jednodušeji a „demokraticky“ přehlasována. O těchto skutečnostech se zastánci Lisabonské smlouvy zmiňují jen velmi neradi. Irští občané po zásluze odměnili bruselskou drzost, se kterou její federalisté „pod stolem“ zrecyklovali Ústavní smlouvu a s obsahem, který je s ní v 96% shodný, ji po dvou zamítavých referendech opět předložili ke schválení. Děkujme Irům za odvahu.

"Když Irové zabili zvrhlý plod německého předsednictví – Lisabonskou smlouvu, Češi ji s ochotou pohřbí"

Vladimír Železný, poslanec EP

Kdo duši má, ten musí zpívat blues...

Ivana Haslingerová

Poslanec Walter Bartoš  má zřejmě duši opravdu velikou. Pod záštitou premiéra Mirka Topolánka  a ministra kultury Václava Jehličky se svými přáteli uspořádal na nádvoří kavárny Demokracie v budově PS PČR skutečně nádherný koncert blues, jazzu a rocku. Poslanec Petr Bratský ho v roli konferenciéra trefně nazval "vrcholem Pražského jara v Poslanecké sněmovně". Nádherný teplý letní večer, romantické osvětlení a krásná hudba, to vše tvořilo opravdu krásnou atmosféru pro koncert Waltra Bartoše. Hosté se shodli, že ho musí mít pánbu rád když je tak krásně. Obsazení orchestru bylo hvězdné. Na klávesy hrál Ondřej Hájek, který doprovází Karla Gotta, Lucii Bílou a je členem orchestru BOOM BAND, na bicí  Vítek Koblížek z orchestru Karla Vlacha a doprovázející Marii Rottrovou, na kytaru hrál Petr Zeman z "Michal Gera Bandu", Walter Bartoš ve svém "Walter Bartoš Bandu" hraje na basovou kytaru. V Bartošově skupině je ve Strážnici hlavním zpěvákem bratr vítěze X-Faktoru Pavel Zonyga, který se podle svých fanynek nemohl přihlásit do soutěže, protože by soutěž byla hned u konce. Bylo by prý totiž okamžitě všem jasné, že jedině on má ten pravý X-Faktor. "Mít duši v těle, to je blues. Kdo duši má, ten musí zpívat dobře blues," zpívá  Pavel Zonyga v písni "Duše v těle" s textem Pavla Kopty.

Pátek třináctého: Irské referendum odmítlo Lisabonskou smlouvu

Jan Zeman, poradce senátora Josefa KAlbáče

"Oni si mysleli, že to projde hladce. Teď se ty názory asi budou hodně rychle tříbit. Vypadá to, že je to voda na náš mlejn."  Josef Kalbáč (KDU-ČSL), výrazný kritik Lisabonské smlouvy v Senátu ČR

První to odpoledne oznámil irský ministr spravedlnosti Dermot Ahern. Voliči v drtivé většině volebních obvodů hlasovali proti smlouvě, někde to bylo i výrazně přes 60% - včetně vícera částí tradičně spíše proevropského Dublinu a dalších měst. Účast voličů byla nad 50%. Proti smlouvě hlasovalo přibližně o 7% více voličů než pro. Irsko je považováno za jednu z nejproevropštějších zemí. Kdo ví, jak by referenda dopadla jinde. Polský prezident smlouvu podepíše, Británie bude pokračovat v ratifikaci, Francouzi jsou znovu rozpolcení. Andrea Merkelová a Nicolas Sarkozy vydali společné prohlášení: "Lisabonská smlouva byla podepsána hlavami států a vlád 27 členských států a ratifikační proces proběhl v 18ti z nich. Proto doufáme, že další státy budou v ratifikačním procesu pokračovat. Jsme přesvědčeni, že reformy obsažené v Lisabonské smlouvě jsou nezbytné aby Evropu učinily více demokratickou a efektivnější a že Evropu učiní schopnou čelit výzvám jejich občanům." Nabízí se pikantní otázka, jak učiní Lisabonská smlouva Evropu demokratičtější, když její lídři, kteří se smlouvu snaží za každou cenu a nedemokraticky protlačit, nebudou od samého počátku respektovat demokratický proces referenda a vůli lidu? Neměli by být takoví politici - kdyby byla Evropa skutečně demokratická - okamžitě odvoláni? Barroso prý od irského premiéra chce a očekává, že příští týden předloží analýzu celé situace, vysvětlí, proč referendum dopadlo tak jak dopadlo, kde se stala chyba a jak to chce řešit. – Arogantní postoj politika, který ignoruje demokratické procesy par excellence. Na tahu je nyní ČR a Švédsko. Ředitel think-tanku Centrum pro ekonomiku a politiku (Cep) Petr Mach se vyjádřil, že "smlouva je irským NE mrtvá." Z toho lze asi dobře dovodit, jaké bude vyjádření prezidenta Václava Klause, který patří k nejvýraznějším oponentům Lisabonské smlouvy v evropské vrcholné politice, a který nedávno vstoupil do řízení o Lisabonské smlouvě u Ústavního soudu s velice závažnými námitkami (podrobně viz článek prof. Klause: "Lisabonská smlouva přináší zásadní změnu v charakteru EU a právního postavení ČR" s podtitulkem "Před Ústavním soudem  leží proto nesmírná odpovědnost  vůči budoucnosti našeho státu.", pozn redakce).